Efektivita poradenské péče o děti s poruchami chování - evaluace multisystémového modelu indikované prevence realizovaného v pedagogicko-psychologické poradně v Praze 6

Tato disertační práce se zabývá rŧznými moţnostmi práce s dětmi se specifickými poruchami chování (ADHD,ADD,PCH). V rámci teoretické části se autorka zabývá dětskou psychoterapií a její efektivitou obecně, sleduje vývoj výzkumŧ tohoto tématu, aby se následně zaměřila na léčbu specifických poruch chování a poruch pozornosti. Rekapituluje dostupné zahraniční studie efektivity léčby těchto potíţí a monitoruje tuto problematiku téţ v rámci českých pedagogicko - psychologických poraden. Teoretická část je zakončena textem popisujícím moţnosti evaluace v poradenství, který připravuje čtenáře na pozvolný přesun do praktické části. V praktické části je pak kvantitativně i kvalitativně evaluován konkrétní multisystémový terapeutický model, který je sedm let realizován v PPP Praha 6. Evaluace zahrnuje jeho dvouleté pŧsobení, model je v práci podrobně popsán, tak aby mohl slouţit jako praktická inspirace. Na kvantitativní rovině sleduje autorka pomocí dotazníkŧ pro rodiče a učitele, zda došlo k posunu v chování a projevech dítěte v rodině a ve škole po roce docházky do skupiny, aby zjistila, ţe všichni zúčastnění se shodnou na nejvýraznějším posunu dětí ve vztazích k vrstevníkŧm. Výrazný posun nastal téţ v celkové situaci dítěte ve škole a v jeho vztahu s učitelem (zejména z pohledu učitele). V kvalitativní části jsou sledovány zakázky dětí z prvního stupně ZŠ, jejich rodičŧ a učitelŧ před započetím terapie a následně zisky rodin po roce terapie. Všechny tři skupiny respondentŧ: učitelé, děti i jejich rodiče se shodnou v tom, ţe by dětem prospělo lepší nakládání s emocemi a jejich ovládání, zlepšení komunikace a vztahŧ s ostatními lidmi a upevnění školních návykŧ. Učitelé volají po změně výchovného přístupu v rodině a téţ rodiče přiznávají, ţe by rádi získali pomoc, aby byli dŧslednější a lépe stanovovali dětem hranice. Po roce práce vnímají změnu na mnoha úrovních rodiče i jejich děti. U dětí dochází i na kvalitativní úrovni ke zlepšování vztahŧ s vrstevníky, zlepšování komunikace a roste jejich 5 sebeovládání. Rodiče pak pociťují změnu v mnoha oblastech, uvědomují si univerzalitu a relativitu svých potíţí, tráví více času s dítětem a polarizuje se jejich vztah ke škole. Tento jev se ukázal pro rodiče jako zásadní a je v práci podrobněji rozpracován. Kromě pociťovaného efektu péče je kvalitativně analyzováno téţ jaké dítě přichází do skupin z hlediska spisové dokumentace a v závěru je vytvořena typologie klientŧ na základě rozsahu jejich potíţí, motivace a předpokládaného prŧběhu léčby. Kromě těchto nejpodstatnějších závěrŧ obsahuje tento text i celou řadu drobných zajímavostí, které pomáhají porozumět danému tématu: popisuje jevy jako „vzpomínkový optimismus rodičŧ" a „vzpomínkový pesimismus učitelŧ", sleduje rozdíly, do jaké míry děti o skupině mluví s rodiči a ve škole. Zajímavé je téma rodičovského přání: jakou změnu by nejvíce ţádali pro své dítě. Rozhodně inspirující je snaha terapeutŧ aktivizovat muţský prvek v rodinách v prŧběhu terapie. Závěrečná diskuse shrnuje metodologické otázky, diskutovány jsou výsledky výzkumu a navrţena doporučení pro praxi.