Zlo v nás

Nejčastějšími příčinami, které svedou dospívající na špatnou cestu, jsou osobnostní nezralost a situační tlak. A nemusí se přitom jednat o nějaké vyhlášené „gaunery“. Zlo dokáže do svých spárů chytit i „slušňáky“, do kterých byste to na první pohled neřekli. „Sklony ke zlu vycházejí z lidské přirozenosti, člověk se jim nemůže úplně vyhnout, pravděpodobnost, že jim podlehne, ale může i zásadně snížit,“ říká klinický psycholog z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Radek Ptáček.

Zlo se člověka snaží „dohnat“ celý život. Neplatí to jen u dětí. Člověk si jeho přítomnost ani neuvědomí. Podle různých výzkumů mu čas od času podlehne až 70 procent lidí, většina právě pod tíhou situačního tlaku. To znamená, že se jednoduše dostanou do situace či prostředí, které agresivitu a zlé chování nepřímo podporuje. A jako celek pak tlačí na jedince, aby se k agresivnímu chování přidal, aby nevyčníval. Platí to i o dětech.

„Je celá řada dětí, které se přidají k nějaké lumpárně, nebo dokonce trestnému činu jen proto, že jsou ve špatnou chvíli na špatném místě,“ varuje rodiče Ptáček, který pracuje jako soudní znalec a často vypracovává posudky i na nezletilé, kteří za sebou mají trestnou činnost. Tlak okolí obvykle zapůsobí nejlépe na děti, které nevědí, jak se mají v dané situaci zachovat, a proto udělají to, co jim někdo jiný nařídí nebo co vidí u ostatních. Udržovat děti v růžové bublině dokonalého a bezpečného světa proto není příliš praktické. Rodiče by měli děti připravovat i na nepříjemné nebo nebezpečné okamžiky.

„Když budeme chtít dítě vychovat tak, aby odolalo situačnímu tlaku, musíme se s ním nejprve naučit mluvit. Také si musíme uvědomit, že to, co dítě pro svůj život potřebuje, je znalost situací, které mohou nastat, i to, jak se v nich chovat. Ve škole to děti neučí, doma velmi často také ne. Přitom je to tak důležité. Opakovat dětem stále dokola, co se vše může stát a jak se v takové situaci chovat,“ radí Ptáček.

I když zlo může udeřit znenadání, varovné signály se často objeví předem a rodiče by je rozhodně neměli podceňovat. „Výrazným varovným signálem je, když má dítě problémy ve dvou a více různých prostředích. To znamená, že dítě zlobí doma, u babičky i ve škole. Všude projevuje stejně problematické nebo nepřizpůsobivé chování. Pak je třeba opravdu začít něco dělat a rodič by měl vyhledat odborníka. Ideálně dětského psychiatra nebo psychologa,“ radí psycholog.

Celý článek najdete v aktuálním vydání přílohy Rodina deníku MF Dnes.