Učme děti rozeznávat falešné zprávy stejně, jako je učíme sebeobraně
Schopnost kriticky vyhodnocovat informace, které k nám přicházejí z různých typů médií, je v českém prostředí v poslední době skloňované téma zejména v souvislosti se sociálními sítěmi, alternativními informačními weby či používáním internetu obecně. Hovoří se dokonce o dezinformačních kampaních cizích mocností, potřebě čelit cizí propagandě, i o sociálních sítích, jež mohou uzavíráním se před jinými názory umocňovat dojem o určité verzi reality daného uživatele. Možné řešení se skrývá za tím, že se bude prohlubovat takzvaná mediální gramotnost a podporovat kritické myšlení. To se však ukazuje jako náročný a dlouhý úkol.
Jednou z nejzranitelnějších skupin populace jsou přitom děti a dospívající. Jak rostou, získávají kognitivní výbavu k tomu, aby médiím lépe a komplexněji rozuměli. Ve studiu mediální gramotnosti, která byla v roce 2016 na Fakultě sociálních věd UK zpracována pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, je v části o reklamě sice již poměrně znatelný pokrok mezi jednotlivými věkovými kategoriemi dětí, ale…Stále je zřejmé, že běh na dlouhou trať nekončí.
Předškoláci pokládají reklamu za přestávku
Děti v předškolním věku považovaly reklamu spíše za přestávku, která dává možnost si odpočinout, než opět začne jejich oblíbená pohádka (pořad). Nejsou v tomto věku schopné vysvětlit a pochopit, proč se na obrazovce objevuje. Takzvaný Product placement (reklama na produkt či zboží skrytá v ději) tyto děti nerozpoznávají, ani ho též nechápou, je pro ně součástí příběhu.
Děti na prvním stupni základní školy již reklamu poznají – v televizi i časopisech. Jsou i schopné odhalit, nač konkrétně je reklama zaměřená, co nabízí. Product placement v televizních pořadech však i je uvádí do zmatku a nepochopení. Až žáci na druhém stupni ZŠ mají tendenci k reklamě zaujmout postoj, hodnotit ji. Mnozí ji považují za rušivý prvek zejména v televizním vysílání, jiní ji ale již berou jako nedílnou součást. Oproti mladším kategoriím rozpoznají bezpečně již reklamu a reklamní obsah v tvorbě youtuberů.
Důležitost rozvíjení mediální gramotnosti u všech skupin obyvatel zdůrazňují i některé dokumenty Evropské unie. Například usnesení Evropského parlamentu z roku 2008 považuje za základ formování mediální gramotnosti rodinné prostředí.
Ve studii EAVI (2009) je zdůrazněna důležitost mediálního vzdělávání a gramotnosti pro všechny vrstvy obyvatelstva. Nutno dodat, že ve srovnávání stavu mediální gramotnosti nevyšla Česká republika mezi ostatními státy příliš dobře (byla 14. za Španělskem).
Související články na portálu Šance Dětem:
Školní mediální výchova?
Ačkoli je u nás možné vysledovat, že pokusy o uchopení mediální výchovy v našem školství jsou již patrné v minulosti, nejintenzivněji se začala rozvíjet v 90. letech minulého století (vliv na to má zejména nástup internetu). Přesto stále pokulhává i proto, že každá škola k ní přistupuje individuálně – někde může mít formu vyučovaného předmětu, jinde formu projektu, případně je integrována do několika předmětů. Jak vyplynulo z nedávné diskuze u kulatého stolu Národního konventu o EU, na gymnáziích je běžné, že je jí věnováno po celou dobu studia průměrně 10 vyučovacích hodin. Ostatně potvrdila to i analýza stavu mediální výchovy na českých gymnáziích, kterou pro společnost Člověk v tísni zpracovala agentura Median.
Doposud tedy stále přetrvává situace, že je výuka mediální výchovy závislá na vůli a nadšení ředitele školy, jeho finančních možnostech a také schopnostech odpovědného učitele. Specializace učitele na mediální výchovu již na pedagogické fakultě neexistuje.
Schopnost rozlišit falešnou zprávu od pravdivé je důležitá
Umět rozeznat pravdivé zprávy od těch falešných považuje za důležité i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). I proto plánuje od příštího roku mezinárodní šetření mezi patnáctiletými žáky nazvané PISA (zahrnuje to testy ze čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti). Součástí toho by se měly děti naučit odhalování fake news. Zatím však vše nasvědčuje tomu, že Česká republika se do toho šetření z finančních důvodů zapojovat nebude.
Mediální gramotnost se rozvíjí v moderních západních společnostech už řadu desetiletí. Její pojetí se však mění podle dané země, kultury, ale i v důsledku rozvoje médií a technologií a jejich pronikání do každodenního života. Z počátku byl proto koncept mediální výchovy spíše spojován s potřebou ochrany zranitelných diváků před manipulativní silou médií, postupně se však vyvinul do podoby, v níž má člověka vybavit znalostmi a schopnostmi natolik, aby se uměl ochránit před různými vlivy v maximální míře sám. Rozvíjení mediální gramotnosti od nejútlejšího věku by tak mělo sloužit jako budování určitého typu sebeobrany.
Připomeneme-li si v poslední době například události kolem šíření hry nazvané Modrá velryba, která mohla děti a mladistvé přivést až k sebevraždě, jisté je, že tento typ vzdělávání nelze podceňovat.
Výtažek z materiálu: Mediální gramotnost v kontextu občanského vzdělávání zpracovaného Fakultou sociálních věd UK autorkou Mgr. Lucií Šťastnou
