Tátu jsem napřed nenáviděl, pak se ho snažil pochopit, přiznává Banga. Domácí násilí (ne)posílá dál

Domácí násilí je podle Bangy v Česku častým problémem. „Ale kéž by to vůbec neexistovalo. Máme rok 2021 a tahle věc musí zmizet,“ přeje si. Rád by k tomu přispěl i svou knihou. Jeho prvotina vzbudila poměrně bouřlivé internetové diskuse, i kvůli hudebníkovým výrokům o využívání sociálních dávek romskými rodinami. Stěžejní v jeho literární zpovědi je ale prý pro něho téma domácího násilí. Vnímá ho jako citlivé a vzbuzující emoce, protože se o něm nesnadno mluví. Osobní zkušenost mu ale pomohla palčivost tohoto problému sdělit, domnívá se. „Vím, jak se takové dítě cítí. Myslím si, že i rozumím tomu, jak se cítila máma,“ říká.

Pochopit a odstřihnout

Psaní knihy ale pro něj nebylo snadné, navzdory rozhodnutí zdůraznit téma, které by mělo být součástí celospolečenské diskuse. „Vrátil jsem se k detailům. K věcem, které jsem možná chtěl i zapomenout. Ale chtěl jsem, aby to čtenář celé prožil se mnou, aby chápal, co domácí násilí obnáší, navíc v kombinaci s alkoholismem,“ vysvětluje Banga. „Jak jsem se cítil v pěti, protože jako dítě to zas tak nevnímáte. Máte pocit, že život není tak hrozný. Ale třeba v jedenácti už jsem pomýšlel na sebevraždu. Začaly deprese. Začalo uvědomění, že je něco špatně. A v patnácti jsem tátu nenáviděl. Fakt jsem ho nenáviděl, protože věci, co se tam děly, byly strašné. Pak mi bylo pětadvacet – a vidíte to jinak. Začal jsem se ptát, proč je takový.“ A to je také podle něho hlavní sdělení knihy – pochopit. Odpustit a pochopit některé věci podle něho ale neznamená je zapomenout.

Celý článek najdete zde: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/tatu-jsem-napred-nenavidel-pak-se-ho-snazil-pochopit-priznava-banga-domaci-nasili-ne-posila-dal-34886