Rodiny pečující o děti s handicapem čelí absurdním situacím

Padesátiletý Petr Šméral žije v Praze se svou dcerou, kterou nade vše miluje. Před lety se dohodl se svou bývalou ženou, že dceru bude mít on sám ve výhradní péči. Letos 21. května oslavila Simona Šméralová 18. narozeniny. Petr by jí rád na oslavě nabídl dort, zahrnul ji nejnovější elektronikou, zaplatil jí studijní pobyt v zahraničí a pogratuloval jí k přijetí na vysokou školu, jenže to není možné. Simonka není schopna polykat a musí být vyživována sondou do žaludku, nikam nepojede, protože její onemocnění jí nedovoluje samostatně se pohybovat, a ani přednášky na vysoké škole navštěvovat nebude, protože její diagnóza je spojena s vnímáním a poznávacími schopnostmi dvouletého dítěte.

Předsudkem proti vlastnímu strachu

Každý z nás v sobě někdy chová malou ošklivou myšlenku. Ta zpravidla vzniká, když se něčeho bojíme, aby nám dala klamný pocit bezpečí. Co se týče tématu těžce handicapovaných dětí, některým z nás může našeptávat vnitřní hlas: Neboj se, tobě se to stát nemůže. Nemysli na to, jinak si to přivoláš! Mnoho jedinců takové zlé nízké myšlenky vyslovuje nahlas dokonce i před rodiči handicapovaných, a to přímo do očí nebo do tisku, a mohou to být například i vyloženě eugenická stanoviska: Takové děti nemají nic ze života! Lepší by pro ně bylo, kdyby nebyly, udržovat je při životě je sobecké! – A svou polévku na postižených si přihřívá i leckterý esoterik či lidi, kteří vystudovali vysokou školu života. Tak se můžete dozvědět, že tyhle děti se rodí takovým rodičům, kteří si je karmicky zaslouží a že tyhle děti byly v minulých životech nacisty, masovými vrahy či sebevrahy, takže jejich utrpení je zcela v pořádku, poněvadž tím tvoří na světě rovnováhu.

Celý článek najdete zde: https://a2larm.cz/2021/07/rodiny-pecujici-o-deti-s-handicapem-celi-absurdnim-situacim/