První křik, první pláč – výstava vás přenese do porodnictví minulých staletí

Seznámíte se s historií asistence při porodech od individuální péče až po vznik zdravotnických porodnických institucí na pražském území. Výstavu novinářům představili její autorka, historička Mgr. Pavla Státníková, a spoluautor, gynekolog a psychoterapeut MUDr. Prokop Remeš. „Jedná se o výstavu, kde se prolínají sféra muzejní, univerzitní a odborná-porodnická," uvedla ředitelka Muzea hlavního města Prahy PhDr. Zuzana Strnadová.

Vzdělávání a příběh porodní báby Ludmily

Výstava vás zavede do období druhé poloviny 18. století až první poloviny 19. století, jedná se o zachycení doby od individuální asistenční péče po vznik zdravotnických porodnických institucí na území Prahy. „Po přijetí studijního řádu z roku 1804 měly porodní báby povinnost absolvovat výuku přímo na pražské univerzitě, popřípadě na některém chirurgickém lyceu, které porodnické kurzy nabízelo (Olomouc, Linec apod.). Samostatná katedra porodnictví vznikla na univerzitě z iniciativy Marie Terezie v roce 1759, pět let po založení stejné katedry ve Vídni," je uvedeno na jednom z panelů.

Porodní babictví (oficiální název) je atraktivním způsobem přiblíženo prostřednictvím příběhu jedné z nich - Ludmily Kapalínové ze Sobína (1780-1860). Ta se pro toto poslání rozhodla ve svých čtyřiačtyřiceti letech. Tehdy byla už desetinásobnou matkou, na cestě bylo další dítě. V zimním semestru 1824/25 vystudovala na pražské univerzitě potřebný kurs, jejím učitelem byl jeden ze zakladatelů moderního porodnictví Antonín Jungmann (1775-1854). Babickému řemeslu se Ludmila věnovala osmnáct let, jejím působištěm bylo panství Tachlovice - ve vesnicích patřících k hostivické a libocké farnosti, dnes se jedná o západní konec Prahy, v 19. století k Praze ještě nenáležely.

Pomůcky, nástroje, porodní křesla...

Při příležitosti výstavy byla vydána i publikace Mgr. Pavly Státníkové a MUDr. Prokopa Remeše, která počátky systematického vzdělávání porodních bab na pražské univerzitě mapuje právě prostřednictvím příběhu báby Ludmily, který bude představen i při doprovodném vzdělávacím programu pro střední zdravotnické školy. „Ženský element je u porodu velmi důležitý, žena ženě rozumí," uvedla při setkání s novináři Státníková. Výstava proto symbolicky začíná malbou těhotných Panny Marie (matky Ježíše) a svaté Alžběty (matky Jana Křtitele). Obě se na obraze vzájemně podporují.

Ve dvou sálech výstavy se seznámíte i s podrobnými informacemi o vzdělávání porodních bab či o tom, že povolání, které bylo dlouho odměňováno jen pohoštěním a dárky, se dělilo z generace na generaci, z matky na dceru... Uvidíte zachovalé pomůcky a nástroje porodních bab, učební pomůcky, porodní křesla nebo lékařské nástroje. Třeba porodních nůžek existovalo na 130 druhů. „Kvůli nepoměru mezi průchodem pánve a velikostí hlavičky často dítě ani matka nepřežily," uvedl Remeš tehdejší časté komplikace. K větší úmrtnosti při porodech docházelo podle slov Státníkové v Praze, kde žily chudší vrstvy a byl tam horší vzduch, než na venkově. Postupem času se vše zdokonalovalo, v první polovině 19. století už ženy začínaly rodit v porodnicích a bezpečněji.

(red)

> další zprávy z médií