Proč nám psycholog děti neopraví

Datum publikace: 06. 11. 2017
Periodikum:
abctehotenstvi.cz
Rodiče přicházejí k dětskému psychologovi s nejrůznějšími starostmi svých dětí či o své dítě. Nejčastěji (a záleží určitě na věku dítěte) synek či dcerka prostě zlobí a rodiče si s nimi nevědí rady.

Od psychologa se očekává, že s dítětem promluví, pozná, kde je zakopaný pes a dítě "napraví" či dokonce "opraví". Doba je taková, že nejen ve výchově, ale také v ostatních aspektech života chceme plný servis. Pro opravu automobilu, při nákupu potravin, které by nám ideálně měly dorazit až do domu...

Proč takových služeb tedy nevyužít také, když se nám něco nezdá na dítěti? Tedy v přeneseném smyslu slova. Vždyť když je mládě nemocné, chceme po lékaři, aby napsal antibiotika, když zazlobí, vezmeme ratolest stejným způsobem, postavíme ji doprostřed ordinace psychologa a potřebujeme, aby se na ni podíval odborník, doplnil servisní knížku o další pokyny k výchově, případně komplexní návod k obsluze...

Proč v dnešní době tolik potlačujeme rodičovské instinkty, zasouváme co nejhlouběji to, co máme dáno geneticky - tedy vědomí, jak vychovávat lidská mláďata? Proč se dnes tak často oháníme termíny jako ADHD, poruchy pozornosti, dítě se zrychleným metabolismem, zpomalenými reakcemi, apod? Proč na každé dítě potřebujeme nálepku a ty s nápisem "Jsem normální", se vlastně nenosí? Odborníci se shodují, že je jakousi novodobou posedlostí rodičů hledat chyby, poruchy a napravovat je s pomocí odborníka. Maminky se nad kávou předhánějí ve výčtu poruch vlastních potomků, tak která prohlásí, že je její dítě naprosto normální, že jen trochu zlobí, dostane doporučení, aby s ním raději zašla na konzultaci k psychologovi... mají vůbec naše děti ještě šanci pod takovým drobnohledem "normálně růst"?

Na začátek by bylo dobré rozebrat si, jaké chování je běžné, kdy už dítě zlobí. Tedy si položit jednoduchou otázku: Co je to zlobení? Myslíme tím chování a emoční či slovní projevy dítěte, které nejsou v konkrétní situaci žádoucí - vyrušování ve škole, vykřikování a houpání se na tyči v dopravních prostředcích, postrkování se na rušné křižovatce, opakovaná rvačky a rozbíjení věcí ve vlastní domácnosti... Takové projevy vzbuzují v rodičích úzkost a vztek, mají strach, že si tím dítě ublíží. Jenže přehnaně úzkostliví rodiče mohou přehlédnout jeden zásadní fakt.

Celý článek k přečtení na: https://www.abctehotenstvi.cz/txt/proc-nam-psycholog-deti-neopravi

další zprávy z médií