Přehled využívaných terapeutických metod v ergoterapii u dětí s dětskou mozkovou obrnou

Dětská mozková obrna (DMO) patří mezi nejčastější neurovývojová onemocnění (Kraus, 2005) s prevalencí 1,7 až 2,1 na 1000 živě narozených dětí. Prof. Ivan Lesný (1985) DMO definuje jako raně vzniklé poškození mozku vzniklé před porodem, za porodu nebo po porodu. Je charakteristické zejména poruchou hybnosti. Dále uvádí, že může postihovat i řadu jiných oblastí: kognitivní schopnosti, zrak, sluch, způsob chování.

Porucha funkce horní končetiny je běžný následek DMO. Za obecné příznaky hemiparetické horní končetiny u DMO jsou považovány: pomalé tempo, abnormální svalový tonus, omezený rozsah pohybu, snížená svalová síla, porucha koordinace, zhoršená jemná motorika, porucha čití a stereognosie. Děti mají problém uchopovat běžné předměty, a to zejména v situacích, kde je vyžadována spolupráce obou horních končetin (Holmefur et al., 2010; McConnell et al., 2012). Podle fyzioterapeutů a ergoterapeutů je největším problémem porušená jemná motorika (McConnell et al., 2012; Arnould et al., 2007; Arnould et al., 2014).

Ergoterapie

Ergoterapie je profese, která se snaží o maximální možné zapojení jedince do běžných denních, zájmových a pracovních činností. Prioritou ergoterapie je funkční diagnostika aktivit denního života u dětí srovnatelných s průměrem schopností zdravých dětí stejného věku, na základě diagnostiky vytvoření krátkodobého a dlouhodobého ergoterapeutického plánu a individuální intervence.
U dětí s DMO jsou ergoterapeut spolu s fyzioterapeutem klíčovými členy interprofesního týmu. Ergoterapie využívá v terapii několik přístupů. Některé mají efekt podpořený mnoha studiemi, jiné jej prokázaný nemají.

Přehled ergoterapeutických metod

Rozsáhlý systematický přehled (Novak et al., 2013) shromáždil 166 systematických revue a z jejich výsledků rozdělil metody využívané u dětí s DMO do tří skupin: 1) metody, které mají prokázaný efekt a doporučuje je provádět, 2) metody, které mají prokázaný jen nízký efekt, 3) metody, které nemají prokázaný efekt a autoři je nedoporučují u dětí s DMO provádět.

Do první skupiny spadají CIMT (constraint induced movement therapy = nuceně navozená terapie), bimanuální trénink, na úkol zaměřená terapie (context-focused therapy), ergoterapie po aplikaci botulotoxinu a domácí cvičení.
Do druhé skupiny zařadili např. v České republice hojně využívanou Vojtovu metodu, dále využívání ortéz, hippoterapii, polohování a protahování (strečink).

Do třetí skupiny, tedy mezi metody s neprokázaným efektem, podle této studie patří Neurovývojový přístup (Bobath koncept, autory jsou manželé Bobathovi) a Senzorická integrace (autorem je Anna Jean Ayres). Autoři studie tyto metody pro terapii dětí s DMO nedoporučují.

Celý článek najdete na: https://www.florence.cz/casopis/archiv-florence/2017/12/prehled-vyuzivanych-terapeutickych-metod-v-ergoterapii-u-deti-s-detskou-mozkovou-obrnou/.