Nezavře pusu a hroutí se, když prohraje. Jak se daří nadaným dětem ve školkách?

Když Anna ze středních Čech vzpomíná na dětskou skupinu, kam ještě loni chodil její dnes šestiletý syn Míša, oči jí jiskří. „Tety tam byly úplně skvělé. Věděly, že se Míša zajímá o historii a přírodu. Věděly, že u každého tématu bude mít hromadu otázek navíc, a svědomitě se na ně připravovaly. Když ve čtyřech a půl začal číst, nosily mu pracovní listy a různé kartičky, aby mohl pracovat svým tempem na věcech, které ho zajímaly,“ vypráví. Míša sice nikdy na žádných oficiálních testech inteligence nebyl, rodina i dětská skupina ale pracovaly s tím, že je pravděpodobně nadaný. Brzy četl, rychle se učí – a zároveň je trochu úzkostný, bojí se výšek a nikdy by se třeba nepustil na kole rychle z kopce. „Teď je ve státní školce a je vidět, že na něj paní učitelky mají méně času. Jsem ráda, že si aspoň při odpoledním odpočinku může číst knihy, které si nosí z domova,“ dodává Anna. Valerii z Prahy bude brzy třináct, z testování ve třetí třídě si odnesla „diagnózu” vysoce nadprůměrného intelektu a nerovnoměrného vývoje. Jak sama říká, na školku nevzpomíná ráda: „Učitelky mě pořád odháněly, jako bych je obtěžovala. Říkaly, že si mám jít hrát s dětmi.“ „Valerie byla prostě „jiná“. Fascinovaly ji různé montessori smart hry a hlavolamy, které si vydržela skládat hodiny. Sledovala seriál Byl jednou jeden život a chtěla si povídat o tom, jak fungují červené a bílé krvinky nebo imunita. Děti to nezajímalo a učitelkám svojí intenzivní povahou lezla na nervy,“ vzpomíná její máma Lenka. „Chvíli nezavřela pusu, pořád se na něco vyptávala. Špatně snášela prohry, nechtěla dělat nic, co jí hned nešlo, odmítala si hrát s hračkami. Podle učitelek byla sociálně nedozrálé dítě, kterému doporučily odklad školní docházky. Nakonec nám v poradně řekli, že je velmi nadaná a další rok ve školce se ukouše nudou.“

Celý článek najdete zde: https://eduzin.cz/wp/2024/02/19/nezavre-pusu-a-hrouti-se-kdyz-prohraje-jak-se-dari-nadanym-detem-ve-skolkach/