Máma nedonošeného syna: Řekli nám, ať čekáme na telefon, jestli přežil

V posledních devíti letech se ovšem na plný úvazek věnuje především roli mámy dvou synů. S manželem Petrem se stará o osmiletého Františka, který přišel na svět jako extrémně nedonošený, a o pětiletého Edu, jenž prodělal mozkovou obrnu.

Váš první syn se narodil o 15 týdnů dříve, než měl. Jak se to stalo?

Udělalo se mi zle, tak mě manžel odvezl do nemocnice. Naprosto jsem netušila, co mi je. Když jsem vešla do ordinace, Petr mě nabádal, ať jim řeknu, že mám kontrakce co tři minuty. Až v tu chvíli mi naplno došlo, co se děje. Nasadili mi kortikoidy, aby se Františkovi dovyvinuly plíce. Nevěděli, jestli se narodí za hodinu, den, týden. Sedm dnů jsem ležela hlavou dolů vedle operačního sálu a na konci 25. týdne se František narodil. Příčinou byla pravděpodobně nějaká infekce.

Viděla jste ho hned po narození?

Odvezli ho rovnou na neonatologii. Petr byl u toho, nebo alespoň částečně. Já jsem kvůli komplikacím musela hned po porodu v narkóze ještě podstoupit zdravotní zákrok, tak jsem ho prvně viděla asi pět hodin po jeho narození. Zkrátka hned, jak to bylo možné.

Jaký to byl pocit, když jste Františka poprvé uviděla?

Petr mě přivezl do místnosti plné inkubátorů a já nějak jasně věděla, které miminko je naše. Byl maličký, měl sotva 800 gramů. Vůbec jsem nebyla připravená na to, že se narodí. Ačkoli mi lékaři říkali, že porod může přijít každou chvilku, nepřipouštěla jsem si to. Hlava nechápala, co se děje. Největší šok pro mě byl, že jsem si myslela, že ho uvidím a zamiluju se a bude to prostě nádhera, jenže pocit všeobjímající mateřské lásky se nedostavil. Františka jsem vnímala jen jako někoho, kdo ode mě potřebuje péči a pomoc. Připadala jsem si strašně podvedená.

Celý rozhovor čtěte na http://ona.idnes.cz/mama-nedonoseneho-syna-rekli-nam-at-cekame-na-telefon-jestli-prezil-1dw-/zdravi.aspx?c=A150925_141648_zdravi_jup.

> další zprávy z médií