Konec prázdnin: je třeba naše děti psychicky připravovat na nástup do školních lavic?

Loni v říjnu ke mně do ordinace přišla nešťastná maminka s šestiletým klučíkem, kterému škola po měsíci v první třídě doporučila vrátit se do školky s tím, že "nemá vypsanou ruku". Matka tomu nerozuměla, vždyť dítě prošlo bez velkých problémů zápisem a ani já neshledal během prvního setkání známky psychomotorického či sociálního opoždění. Kde se to tedy zadrhlo?

Další reálný příběh: Před létem mě kontaktovali rodiče dvanáctiletých dvojčat s tím, že potřebují poradit s rozvržením prázdninových aktivit - dovolené, letního tábora, pobytu u babičky. Z loňského léta měli špatnou zkušenost s nástupem dětí do školy: u potomků se objevily problémy s ranním vstáváním, poznámky za vyrušování při vyučování, celková podrážděnost. Tomu chtěli letos předejít.
A do třetice - minulý týden mi telefonoval otec desetileté Janičky s prosbou o konzultaci ohledně "navykacího programu na školu po prázdninách". Trochu jsem tušil, co tím myslí; zřejmě četl stejné články v novinách jako já. Když jsme se sešli, byl jsem rozhodnutý jeho ambice trochu krotit a zachránit tak dítěti poslední týden prázdnin, ovšem ukázalo se, že tatínek ví, o čem mluví.
Janička byla bystrá malá slečna s diagnostikovaným Aspergerovým syndromem - vrozenou odlišností ve vývoji osobnosti. Součástí této diagnózy je snížená schopnost přizpůsobit se změnám a menší schopnost snášet stres. Bylo mi jasné, že Janička skutečně bude potřebovat s přechodem z prázdninového rytmu do školního pomoci.

Na těchto příkladech chci demonstrovat, o jak různorodé téma se jedná. Pro lepší orientaci rozdělím problém do tří škatulek: prvňáčci, děti v pohodě a děti s handicapem. Spíš než rýsovat ostré hranice chci ukázat, že každou situaci je třeba posuzovat v kontextu, předem ji nedramatizovat ani nebagatelizovat.

Celé znění článku čtěte: https://psychologie.cz/konec-prazdnin/

> další zprávy z médií