Když máme doma dítě s dys...

Každý rodič si přeje mít normální zdravé dítě, hýčkat si ho odmalička, jásat u prvního úsměvu, krůčku i slovíčka. Když ho pak za pár let pyšně vedeme poprvé do školy, mnohá z maminek dokonce zamáčkne slzu dojetí. A co se nestane? Naše vypiplané zlatíčko začne navzdory všem očekáváním nosit čtyřky, pětky, poznámky, že nedává pozor a na třídní schůzce paní učitelka lamentuje, že doma málo čteme a počítáme, zatímco my s ním večer co večer sedíme nad učením a chytáme se za hlavu: "Jak to, že si to zase nepamatuješ? Vždyť jsme to včera četli! Tak si to spočítej na prstech. Kolik je sedm plus šest?" Dětmi dys se zabývá časopis Miminko.

Čeho si všímat

V některých případech je takové hubování bohužel zbytečné. Naše dítě za to třeba vůbec nemůže, protože je dyslektik, což znamená, že trpí jednou z nejčastějších specifických poruch učení. Na to, že je něco jinak, ale nemusíme přijít až s jeho nástupem do školy. Stačí si všímat. Děti s dys- poruchami bývají hodně neposedné, věčně nespokojené a nedokážou se soustředit ani na jednoduchou činnost. Neradi, pozdě nebo špatně mluví a mají omezenou slovní zásobu. Nebaví je malování, stříhání, pexeso ani puzzle, nevydrží poslouchat pohádku. Obvykle také špatně jí a spí. Na odchylky v jeho vývoji a chování nás může upozornit i pediatr nebo pedagog v mateřské školce.

Celé znění článku najdete v tištěném časopise Miminko: http://www.casopis-miminko.cz/

> další zprávy z médií