Jsi stejná jako ostatní, jen zkrátka hůř chodíš

Příběh přináší časopis Překvapení.

Maminka začala rodit v 7. měsíci, a protože se objevily komplikace, lékaři rozhodli o císařském řezu. K tomu však nedošlo, neboť porod probíhal velmi rychle a maminka už začala rodit přirozenou cestou. Na svět jsem pak přišla přidušená, a museli mě dokonce oživovat. "Je možné, že vaše dcera bude trpět dětskou mozkovou obrnou. Vezmete si ji domů, nebo ji umístíte do ústavu?" tázali se prý bezprostředně po porodu maminky, které bylo tehdy pouhých devatenáct let, a doma už na ni čekal můj dvouletý bráška.

Zdravý svět se mi vzdaloval

Mamka si mě domů vzala, a za to jí budu navždy vděčná. "Už brzy mi bylo jasné, že se něco děje. Nevyvíjela ses jako ostatní děti. Trvalo dlouho, než ses naučila sedět," vyprávěla mi s tím, že lékaři u mě potvrdili DMO, spastickou diparézu. Problémy se svaly se u mě začaly projevovat na dolních končetinách. Maminka to se mnou neměla vůbec jednoduché, nedokázala jsem se postavit na nohy a do pěti let jsem vinou zkrácených achillových šlach jenom lezla. Právě operace achilovek, kterou jsem podstoupila v roce 1997 v nemocnici v Motole, mi pomohla nastartovat chůzi. Byť jsem byla malý capart, střípky těchto bolavých událostí si vybavuji dodnes.

Musela jsem totiž mít dlouho nohy v sádře, byla jsem odloučená od rodičů a brášky. Je pravda, že část svého života jsem vlastně prožila mimo domov, protože jsem už od batolecího věku až do svých sedmnácti let jezdila na dva až tři měsíce do lázní Luže Košumberk, přesněji do Hamzovy léčebny pro děti a dospělé. Byl to úplně jiný svět, kde jsem se setkávala s podobně handicapovanými dětmi, zatímco ten běžný, zdravý svět se mi vzdaloval. Brzy jsem si uvědomila, že jsem jiná než děti, se kterými jsem chodila do školy. Mamka mi ale vždy říkala: "Jsi stejná jako ostatní, jen prostě hůř chodíš," a to mi moc pomáhalo.

Celé znění čtěte v časopise Překvapení: http://prekvapeni.kafe.cz/

> další zprávy z médií