Hračky na vozíku

Datum publikace: 22. 02. 2017
Periodikum:
Nový prostor
Když společnost Lego před rokem představila novou figurku na vozíku, psalo se o začátku velké hračkové revoluce. Panenky s lupénkou nebo medvídci s kochleárními implantáty se brzy stanou běžným sortimentem obchodů, celý byznys se změní, bude lépe reflektovat skutečný svět, v němž děti žijí. Nebo ne?

Na českém trhu to ale zatím na žádnou (ani malou) revoluci nevypadá, stačí se podívat na pulty hračkářství. Středoškolský učitel a novinář Radek Musílek je od narození na vozíku. Starší z jeho dvou synů se právě dostal do toho nejzvídavějšího věku, a tak často přijde řeč i na Radkův hendikep. "Je to pro něj teď velké téma, a tak se mu to snažím vysvětlovat: Tělem vedou takové drátky a ty mi pan doktor přetrhl, když jsem se narodil. A on na to, že to teda nebyl moc šikovnej doktor, jeho paní doktorka, ta by mi je určitě nepřetrhla," směje se Radek, když vzpomíná na debaty se svým zdravým tříapůlletým synem. Příběh hraček přináší časopis Nový prostor.

Nejen mainstreamové hračky

Pořídit mu hračku na vozíku, o tom Radek nikdy neuvažoval, nechyběla ostatně ani jemu samému, když se svým hendikepem v osmdesátých letech vyrůstal mezi zdravými vrstevníky. Najdou se ale rodiče - ať už dětí postižených, nebo zdravých -, kteří to vidí jinak. Tlačí na hračkářské giganty, aby změnily své uvažování a začaly vyrábět i jiné než mainstreamové hračky.

Panáček na vozíku

Tlaku zdola loni ustoupila i společnost Lego, která vyslyšela volání rodičovské petice, pod kterou se podepsalo více než dvacet tisíc lidí. Do nové série patnácti figurek Lego zařadilo i panáčka na vozíku. Jedná se o velký úspěch iniciativy Toy Like Me (Hračka jako já), za kterou stojí britská novinářka Rebecca Atkinsonová. Sama vyrůstala s naslouchátky, a protože nic podobného neviděla na nikom ve svém okolí, připadla si divná. Snad by v takovou chvíli pomohl medvídek nebo panenka se stejnou pomůckou.

I pro zdravé děti

Hračky s postižením ale dávají smysl i pro zdravé děti, které si díky nim uvědomí, že nejsme jeden jako druhý. "Přijde mi chytré, že je ten kluk na vozíku součástí většího setu. Rodiče koupí patnáct figurek a děti přirozeně přijmou i vozíčkáře. Pak je nepřekvapí, když se s někým hendikepovaným poprvé potkají na ulici nebo ve škole," přemýšlí Radek. Jeho syn logicky žádnou podobnou osvětu nepotřeboval.

Celé znění článku najdete v časopis Nový prostor, jehož aktuální vydání je věnováno tématu hračky: http://www.novyprostor.cz/

> další zprávy z médií