Existují dokonalé matky autistických dětí?

Moje dítě vyniká schopností nakažlivě se radovat z maličkostí, kterých by si běžný člověk nevšiml. Stejně tak je schopno propadnout zoufalství na základě podnětů, které by jiným lidem připadaly zanedbatelné až neexistující. Je velmi talentované, inteligentní, vtipné a schopné hlubokých postřehů a vhledů, ale také velmi specifické a zvláštně se projevující a někdy i urputné a paličaté. Jeho reakce se většinou nesetkávají s pochopením okolí. Jeho komunikace je příliš specifická na to, aby si rozumělo s vrstevníky, proto nemá přátele, po kterých touží.

Přestože jsme si vytvořily pevný vztah, zažila jsem a zažívám s ním situace, kdy sama nerozumím, tápu a snažím se pochopit. Někdy cítím podráždění z projevů, jejichž podstata mi uniká. Snažím se, pátrám, pojmenovávám možné pocity - dítěte i svoje. Někdy se trefím - a někdy až se zpožděním zjistím, že jsem byla mimo.

Jako matka se pořád učím novým výchovným přístupům

Člověk by řekl, že teď, když je mé dceři už 15 let a je vysoce verbální, situace bude "ideální", vzhledem k tomu, jaký kus cesty už jsme spolu prošly. Samozřejmě to tak není. Člověk se pořád potřebuje učit a posouvat, jinak mu dítě svým vývojem uteče. Přišla šikana ve škole a s ní nechuť se učit, přišla puberta a s ní touha dělat si věci po svém. Prostě nové výzvy, na které už staré, praxí ověřené výchovné přístupy nestačily. A přiznám se, že jsem v tu chvíli zase docela slušně tápala a plavala... Navíc - verbalita automaticky neznamená, že je člověk schopen správně dosáhnout na svoje pocity, uvědomit si je, pojmenovat je a pracovat s nimi. To je výzva i pro každého NT člověka, natož pro dítě s AS.

Autisté mi pomáhají pochopit mé autistické dítě

Měla jsem to štěstí, že právě v době, kdy jsem si trošku zoufala, že v určitém smyslu "začínáme znovu", kdy jsem cítila potřebu hledat nové cesty, abych porozuměla a nedostávala se do výchovně patových situací, jsem poznala dospělé lidi s autismem. Některé osobně, některé virtuálně. Jejich názory a vnímání světa jsem poznávala právě díky časopisu ATYP, kam píší své příspěvky, i díky uzavřené skupině, která sdružuje především lidi s AS.

A najednou jsem některé situace a projevy své dcery mohla vnímat trochu odlišně. Umožnilo mi to pochopit, ve kterých situacích a proč se může cítit výrazně přetížená. Jak si toto přetížení ventiluje a kompenzuje. Co se skrývá za některými na první pohled "nelogickými" reakcemi a projevy. Také jsem začala chápat, že moje dcera dokáže vycítit emoce druhých a že pak někdy potřebuje pomoci s jejich zpracováním.

Také mi začalo docházet, že se v určitých situacích záměrně infantilizuje a vymezuje tak, aby se ochránila před požadavky, do kterých se jí nechce. Změnilo mi to úhel pohledu a otočilo řadu mých "přesvědčení" vzhůru nohama. A proto jsem mohla na některé věci začít reagovat jinak a více ku prospěchu nás obou. Moje dcera od té doby hodně vyspěla. A já jsem spokojenější máma, která se pořád učí a chce učit dál.

Dospělí autisté mohou zafungovat jako mluvčí těch, kteří se s námi v tuto chvíli domluvit nedovedou

Měla jsem radost, když jsem si před pár dny přečetla článek autistky Anety. Radost, že i u nás už se píše, o čem už jsem se dříve dočetla na zahraničních stránkách a co mi přijde tak logické - že dospělí autisté mohou zafungovat jako mluvčí těch, kteří se s námi v tuto chvíli domluvit nedovedou.

Proto mě mrzelo, že článek vyvolal tak bouřlivou a pro mě těžko pochopitelnou diskusi.
Diskuse, která se pod jejím článkem rozjela, pro mě znamenala celkem šok. Nedokáži se vžít do kůže člověka, který se cítí tak ohrožen větou, že existují matky, které se cítí být trpitelkami, které mají dojem, že se obětují pro své autistické dítě - a logicky k němu nemají nejlepší vztah. Ano, takové matky existují a na zahraničních webových stránkách se o nich dočtete.

Celý článek k přečtení na: https://atypmagazin.cz/existuji-dokonale-matky-autistickych-deti/.

> další zprávy z médií