Dítě se dvěma osobnostmi

Týden neexistuje máma a týden táta. Nejen že není dostupný, ale nesmí o něm padnout ani slovo. Jak se to projeví na dítěti? A co si má počít rodič, kterému se vrátí dítě z „druhé“ rodiny, o níž většinou moc neví a nemá představu, jak funguje a co se tam během dne odehrává.

Primární volbou úpravy poměrů nezletilého dítěte po rozvodu rodičů je dnes střídavá péče, při níž se dítě, nejčastěji co týden, stěhuje z domova jednoho rodiče do domova druhého. Znám případy, kde to vcelku dobře funguje. Rodiče spolu vycházejí, děti si zvykly, řeší se běžné maličkosti. V některých rodinách se dokonce máma s tátou střídají v bytě u dětí a při střídání si docela normálně popovídají. Znám však, žel, i řadu případů, v nichž se domnívám, že střídavá péče není navzdory rozhodnutí soudu v nejlepším zájmu dítěte.

Nechci v tomto textu analyzovat komplexně dopad rozvodů či střídavky na děti. Chci upozornit na jedno riziko, které vnímám, a zároveň nevím o tom, že by je někdo zkoumal či i jen reflektoval. Jde o riziko disociace.

Disociace je obranný mechanismus psychiky, který nevědomě používáme, když nejsme schopni vyrovnat se s určitým psychickým obsahem – například nějakou traumatickou událostí. Když tento obsah odštěpíme, disociujeme od vědomé části své psychiky (vytěsníme do nevědomí), nemusíme se s ním vyrovnávat. Na trauma se buď vůbec "nepamatujeme", či vytěsníme alespoň jeho emoční stránku. Má to však důsledky na stabilitu naší psychiky. Jednou z disociativních poruch je disociativní porucha identity, tzv. mnohočetná osobnost. Tato porucha je častým motivem v literatuře i filmu (např. dr. Jekyll a pan Hyde), v reálu je ovšem velice vzácná. Možná se to změní –„díky“ střídavce.

Odpůrci střídavky často zmiňují dva domovy, dva pokojíčky, dvoje věci, dvoje hračky. Jako psycholog vidím vedle materiálních věcí zejména dvě rodiny a často i dva výchovné přístupy, dvoje hodnoty, dvoje pravidla, dvoje sousedy… Jedí se jiná jídla, oceňuje se jiné chování, existují jiné rituály. Často je vše tak rozdílné!

Největší problém však spočívá v rovině vztahové: ve skutečnosti, že se rodiče nenávidí, že spolu nejsou schopni komunikovat. Dítě tak žije ve dvou světech. V každém z nich jsou na ně kladeny jiné nároky, jsou oceňované jiné jeho vlastnosti. A hlavně: v jednom jsou zapovězeny pozitivní city k otci, v druhém k matce. O "tom druhém" se někdy nesmí vůbec mluvit. Anebo o něm dítě radši mlčí, aby nedmýchalo negativní emoce osoby, na níž je právě závislé. Jinými slovy: dítě je nuceno budovat si dvě osobnosti a týden co týden přepínat z jedné do druhé. Jedna osobnost má ráda maminku, nemá ráda tatínka; druhá to má naopak. Každý z rodičů podporuje jednu osobnost a potlačuje druhou.

Celý článek naleznete na: https://psychologie.cz/dite-se-dvema-osobnostmi/