Čtyři kroky k výchově samostatných a úspěšných dětí

Zastavme se u těch nejdůležitějších doporučení, která se přímo týkají budoucí samostatnosti dospívajícího člověka, odolnosti vůči stresu a s tím související schopnosti v životě uspět.

Neříkejme dětem stále dokola, že jsou výjimečné!

„Jestliže děti neustále chválíte a vzbuzujete v nich pocit vyvolenosti, vede to k tomu, že získávají nepatřičný pocit vlastní důležitosti. Mají větší problémy s navazováním vztahů. A jeden po druhém navazuje kaskáda dalších důsledků, na jejímž konci je nejistota a ustrašenost,“ vysvětluje Rennová. Takové děti pak zažívají rozčarování, protože jsou několik let ujišťovány o své výjimečnosti, a najednou mezi vrstevníky zjistí, že jsou průměrné. Tyto konfliktní skutečnosti jsou zdrojem nejistoty, strachu a studu. Takové dítě se bude vyhýbat výzvám, protože se bude bát selhání. Musí přece být nejlepší, protože maminka a tatínek mu to vždycky říkali, a to znamená, že musí pokaždé vyhrát. To ale není za všech okolností možné. Takže prozíravé dítě si bude vybírat jen takové výzvy, kdy je úspěch zaručen, aby si pojistilo, že realita „já jsem nejlepší“ potrvá dál.

Přestaňte za ně vše řešit!

Spoustu věcí vyřídí rodič rychleji a praktičtěji než jeho dítě. Jenže u některých z nich touha kontrolovat převáží a stanou se z nich mikromanažeři, kteří potřebují mít vše do posledního detailu ve svých rukách. Nebo také vrtulníkoví rodiče - kdykoliv připraveni zasáhnout a zachránit situaci. Ovšem přílišná angažovanost dítěti štěstí a úspěch do života nepřinesou, právě naopak. „Příliš zasahující rodič riskuje, že si dítě nevytvoří silný pocit vlastní identity. Víra v to, že to samo dokáže, se u takového dítěte nemusí vůbec vyvinout. Místo toho je mu vštěpováno chování, které pobízí k bezmocnosti. Ta zas může vést k pocitům úzkosti - a míra úzkosti, jakou tato generace dětí zakouší, se nezdá být nebývale vysoká,“ tvrdí psycholožka.

Pro děti je důležité cítit podporu rodičů, ale zároveň se naučit jednat samy za sebe a bez pomoci dospělých. Vrtulníkoví rodiče si neuvědomují, že svým přístupem vlastně dětem sdělují, že nevěří jejich schopnostem. Zároveň je tím připravují i o další cennou životní lekci: zažití neúspěchu.

Nechte je zažít nezdar i odmítnutí!

Jestliže děti necháme, aby si prožily neúspěch, doslova jim tak pomáháme posilovat mozek. Mozek je jako sval - čím více jej používáme, tím víc se rozvíjí. Měli bychom své děti učit, že když se něco nepovede, není to nezdar, ale příležitost potrénovat si mozkový sval, a tím pádem posílit i ty části, které jim dopomohou k úspěchu. Mohou si tak uvědomit, že nezdar nedefinuje to, kým jsou, ale pomůže jim na cestě k tomu, kým se jednou stanou.

Naučte se říkat NE!

Pokud si přejete, aby z vašich dětí nevyrostli sebestřední jedinci, je třeba jim také občas říkat ne. Snažte se myslet na jejich budoucnost - je lepší, když si záchvat vzteku z odmítnutí odbude s rodinou, nebo předvést ho před kamarády na dětském hřišti? V prvním případě to rodiče rádi časem hodí za hlavu, ovšem ve druhém případě to naruší sociální vazby dítěte a znemožní ho před ostatními.

Celé znění článku naleznete na: http://ona.idnes.cz/jak-vychovat-samostatne-a-uspesne-deti-dy6-/deti.aspx?c=A170320_212524_deti_haa