Bít, či nebít dítě? Jste zastánci fyzických trestů?
Jedni s oblibou říkají, že pár facek funguje lépe než zdlouhavé vysvětlování. Jiní varují, že bitím děti rozhodně nevychováme, ale uděláme z nich vystrašené, případně agresivní jedince. Tak kde je pravda?
Fyzické tresty jsou v posledních letech velmi diskutovanou otázkou a dělí odbornou i laickou veřejnost na dva tábory. Pro jednu polovinu jsou přirozené, někdy vlastně nutné. Pro tu druhou znamená i obyčejné plácnutí porušení práv dítěte a představuje pro ně projev čistého, hrubého, zbytečného násilí. I proto se staly fyzické tresty vykonávané na dětech otázkou politickou a také pod vlivem Evropské unie se v médiích i mimo ně stále přetřásá: Je vhodné trestat děti bitím, nebo ne? A pokud ano, tak kde je hranice, která prospívá výchově, rodícím se dětským osobnostem a při níž nehrozí, že dětem po psychické či fyzické stránce ublížíme?
Následky minulosti
Pravda je, že po dlouhá staletí byla výchova dětí okrajovou záležitostí. Děti od čtyř pěti let pomáhaly doma, těžce pracovaly, pokud zlobily, tak jednoduše dostaly na zadek a život šel dál. V běhu všedních dní ani nebyl čas na nějaké psychologické rozbory situace, která právě nastala. Nemluvě o tom, že se dlouho rodilo i deset dětí na rodinu, a v takovém množství prostě prostor pro porozumění křehké dětské duše v okamžiku, kdy rodiče byli rádi, že všechny nakrmí, nebýval. Výprasky tak možná byly logickou cestou, jak děti usměrňovat, a nikdo se nepozastavoval nad tím, jestli děti chodí s modřinami, případně z čeho je mají.
Celé znění zprávy najdete na http://www.dama.cz/laska-a-vztahy/bit-ci-nebit-dite-jste-zastanci-fyzickych-trestu-26493.
Související články na portálu Šance Dětem:
