ADHD komplexním pohledem dětského neurologa

Datum publikace: 14. 03. 2017
Periodikum:
practicus.eu
Na jedné straně názory, že ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou vlastně neexistuje, na straně druhé vědecky ověřený fakt, že ADHD postihuje možná až desetinu populace. Určitě tedy neuškodí, podívat se na tento problém z pohledu neurologů a seznámit se s jeho příznaky.

ADHD je vrozená neurovývojová porucha, jejíž příčina může být pouze genetická nebo vzniká v důsledku funkčního poškození mozku prenatálně a perinatálně. Poměrně častá je také kombinace uvedených příčin. Pravděpodobnost, že se potkají rodiče s genetickým podkladem této poruchy se neustále zvyšuje a současně přibývá rizikových dětí, tudíž není vůbec s podivem, že jedinců s ADHD opravdu je stále více. Rovněž na ně více než na ostatní působí zvýrazňující se společenský tlak mimo jiné i v oblasti vzdělávací a profesní, takže jsou jejich potíže více viditelné. Navíc je dnes této problematice komplexně věnována mnohem větší pozornost, než tomu bylo dříve.

Odhaduje se, že ADHD postihuje 5-10 % populace, chlapci nad dívkami převažují v poměru 3:1. Ve skutečnosti je jeho výskyt určitě mnohem vyšší, přičemž jednoznačně a celkem logicky narůstá. Prognosticky se jedná v různé míře o problém celoživotní a komplexní, a to nejen osobní, ale také rodinný, vzdělávací i sociálně společenský. Jedinci s ADHD jsou ve své podstatě nešťastní a se svým životem často nespokojení, mnohem více inklinují k závislostem, k přestupkům či dokonce k trestným činům, psychické problémy a sebevražedné tendence u nich nejsou ničím neobvyklým. O tom, jak bude jejich život vypadat v dospělosti, se rozhoduje už během dětství, a to zpravidla do vrcholu puberty.

Nejdůležitějším momentem v přístupu k dětem s ADHD je správná komunikace. V rodinném prostředí je třeba nastavit domácí mantinely, za kterými by měla fungovat jednotná a relativně důsledná výchova ovšem s větší mírou tolerance. Kardinální význam má zavedení strukturovaného režimu a zvláště pak principu dlouhodobé pozitivní motivace. Tresty a zákazy v jakýchkoliv podobách se většinou naprosto míjejí účinkem a situaci jen zhoršují. Komunikace by měla probíhat v klidu, bez emocí a s nadhledem. Značné komplikace v tomto ohledu přináší výchova rodiči s podobně nevhodnými projevy ADHD jako mají jejich děti, s čímž se lze setkat bohužel velmi často. Ve vzdělávacích zařízeních tyto jedinci vyžadují speciálně pedagogický přístup v nejširším slova smyslu, zejména potom využití možností integrace (asistent pedagoga, individuální vzdělávací plán).

Celé znění článku najdete na: http://web.practicus.eu/sites/cz/Documents/Practicus-2017-02/24-ADHD-komplexnim-pohledem-detskeho-neurologa.pdf