Právní aspekty šikany: Může být šikana právně postižitelným jednáním?

Datum publikace: 18. 07. 2017
Periodikum:
Školní poradenství v praxi
Šikana je dnes bohužel běžný jev, který trápí žáky a studenty, stejně jako pedagogy. Jaký je ale její právní dosah?

Jsou postižitelní samotní studenti nebo žáci, kteří se dopouštějí šikany na spolužákovi nebo spolužačce, nebo mají být právně odpovědní výhradně vyučující? Může být jednání spočívající v šikanování současně diskriminací podle českých právních předpisů?

Hned na úvod je třeba poznamenat, že termín šikana není výslovně upraven v žádném právním předpise. Ani školský zákon šikanu výslovně nezakazuje, ač v něm na několika místech nalezneme obecná ustanovení týkající se povinnosti žáků dodržovat pokyny vyučujících směřující k zajištění bezpečnosti ve škole.

Reálné právní důsledky má ovšem jednání, jež nazýváme šikanou, případně nápadně negativním chováním spolužáků, jen v některých případech. Aby došlo k jakémukoli právnímu postihu, je jednak třeba, aby jednání nezůstalo skryto (stěží lze "pachatele" potrestat, když se o ostrakismu nebo šikaně, jichž se dopouští, pedagogové ani rodiče nedovědí), jednak musí být cílené, opakované, vědomé a relativně intenzivní. Je totiž třeba si uvědomit, že některý žák se může cítit odstrkován už tím, že jej různé party neberou na oběd, nevyhledávají jeho přítomnost o přestávkách nebo s ním nechtějí být v družstvu v tělocviku. To samotné však s velkou pravděpodobností nesplní podmínku intenzity šikany a takové jednání nelze postihnout například výchovným opatřením.

Nejběžnější formy šikany, tedy odstrkování, posměšky, v některých případech fyzické napadání oběti, poškozování pomůcek a podobně, se odehrávají mezi dětmi, žáky a studenty. Bylo by nelogické, kdyby spolužák iniciující šikanu, případně se na ní podílející, nemohl být vedením školy postižen. Podle školského zákona je povinností žáků dodržování školního řádu a dalších předpisů školy i pokynů pedagogů, přičemž školní řád má obsahovat mechanismy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí. Školní řád má tedy podrobněji upravit systém prevence a postihu šikany.

Otázkou je, zda lze šikanu postihnout, je-li šikanován, obtěžován apod. žák učitelem. Netřeba patrně zdůrazňovat, že pokud se vyučující dozvědí o takovémto jednání některého z kolegů vůči žákovi nebo žákům, měli by je oznámit vedení školy, které má k dispozici pracovněprávní prostředky (pracovní poměr pedagogů podléhá principům uvedeným v zákoníku práce, přestože některá specifika lze nalézt ve speciálních předpisech. Netřeba také zdůrazňovat, že v kvalitně fungující škole by měl mít žák možnost bez obav se obrátit (prostřednictvím k tomu vyškolených zaměstnanců nebo jinými formami) se stížností k vedení školy nejen v případě šikany ze strany spolužáků, ale také ze strany vyučujícího.

Poněkud zapeklitější je dovození odpovědnosti vyučujícího v případě, že nezabránil šikaně mezi spolužáky. Obecně vzato jsou totiž pedagogové odpovědni za to, aby zabránili projevům šikany. Zejména v případě třídního učitele se předpokládá, že by si měl všimnout projevů šikany i jejích dopadů do žákovských vztahů. Pokud ale agresoři jednají s tímto vědomím a snaží se, aby si vyučující ničeho nevšiml, může být prokázání toho, že učitel o šikaně věděl, problematické, zvláště pokud se odehrává na sociálních sítích nebo na místech školy, kam učitel nechodí, apod. Pokud však jde o rozmáhající se fenomén tzv. kyberšikany, uzavřela v jednom ze svých případů veřejná ochránkyně práv (ombudsmanka), že škola by měla aktivně řešit (a udělit sankce konkrétním studentům) právě i šikanu probíhající na sociálních sítích, lze-li sledovat, že toto jednání má dopad do vzdělávání oběti šikany.

Jinou problematickou kategorií je pak jednání vůči žákům z národnostních menšin nebo cizincům, již dokonale neovládají český jazyk. V českém kontextu lze zmínit hlavně romské žáky a jejich rodiče, kteří opakovaně poukazují na obavu z šikany v případě, že by se vzdělávali ve škole s žáky z majority. Vyplývá to mimo jiné z výzkumu Veřejnost o speciálních školách ze září 2014. Zhruba třetina dotázaných vyjádřila výhrady vůči tomu, aby se v běžných třídách vzdělávali Romové, třípětinová většina pak dala najevo souhlas. Je to dokonce horší výsledek než v případě dětí cizí státní příslušnosti žijících dlouhodobě nebo trvale v České republice (nesouhlas totiž zde vyjádřilo 16 % a souhlas 78 % dotázaných).

Celý rozsáhlý článek naleznete na: https://www.rizeniskoly.cz/cz/casopis/skolni-poradenstvi-v-praxi/pravni-aspekty-sikany-muze-byt-sikana-pravne-postizitelnym-jednanim.m-3547.html.