Má genetické vyšetření u dětí s nedostatkem růstového hormonu klinický význam?

Autor/ka
Rok vzniku:
2013
Jazyk dokumentu
Čeština
Druh dokumentu:
Článek v periodikách
Online dostupnost
Ano
Podrobnosti o dokumentu

Vývoj hypofýzy je regulován souhrou řady transkripčních faktorů, které nejdříve řídí morfogenezi středočárových mozkových struktur, zrakových nervů, očí a hypofýzy. Poté následuje diferenciace pěti specializovaných linií hypofyzárních buněk, které budou celoživotně zajišťovat výrobu růstového hormonu, TSH, ACTH, FSH/LH a prolaktinu. U cca 25 % pacientů s vrozeným vícečetným deficitem hypofyzárních hormonů lze v současné době zjistit geneticky podmíněnou příčinu – nejčastěji defekt genů PROP1 nebo POU1F1, které kódují transkripční faktory PROP1 a POU1F1. I když u většiny pacientů s hypopituitarizmem genetická diagnóza nepřináší zásadní klinickou informaci, při defektu PROP1 je přínos vyšetření významný. Tito pacienti mohou mít benigní hyperplazii hypofýzy připomínající tumor, který spontánně regreduje. Genetická diagnóza je může uchránit před zbytečnou neurochirurgickou intervencí. U řady pacientů s defektem PROP1 navíc postupně během života klesá sekrece ACTH. Prospektivní sledování funkcí hypofýzy tedy může předejít závažným komplikacím z nerozpoznané centrální adrenální insuficience.

Pituitary development is governed by a series of transcriptional factors that firstly orchestrate morphogenesis of brain mid-line structures, optic nerves, eyes and pituitary. Subsequently, five specialized cell lines differentiate to produce growth hormone, TSH, ACTH, FSH/LH and prolactin over the life-span. About 25% of patients with multiple pituitary hormone deficiency have a recognizable genetic cause – predominantly a PROP1 or POU1F1 gene defects that encode transcriptional factors PROP1 and POU1F1. Whereas in most hypopituitary patients genetic testing does not substantially contribute to clinical diagnosis, in a PROP1 defect may bring significant information. These patients may suffer from a benign tumor-like pituitary mass that retreats spontaneously. Genetic diagnosis may avoid an unnecessary neurosurgical intervention. In addition, multiple PROP1-deficient patients suffer from a gradual decline of ACTH secretion. Therefore, a prospective follow-up of pituitary functions may prevent serious complications resulting from unrecognized central adrenal insufficiency.

Zdroj dat
https://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-201306-0007_Ma_geneticke_vysetreni_u_deti_s_nedostatkem_rustoveho_hormonu_klinicky_vyznam.php
Zdrojové periodikum / Zdrojový web
Pediatrie pro praxi, Roč. 14, č. 6 (2013)