Život s vysokou inteligencí

Datum publikace: 12. 12. 2017
Periodikum:
Lidové noviny
Na jaké problémy narážejí ve škole vysoce inteligentní děti? I tuto otázku si pokládá autorka Monika Stehlíková v knize Život s vysokou inteligencí, z níž Lidové noviny přináší ukázku.

S nástupem do školního prostředí přichází velké zklamání. Zvídavé nadané dítě se do školy velmi těšilo. Hlavně na to, že se dozví spoustu nových poznatků. Bylo dokonce nedočkavé, představovalo si, že bude uspokojena jeho obrovská potřeba objevovat a zkoumat.

Oproti tomu je ve škole z jeho pohledu příliš mnoho úkonů, které brzdí v dozvídání se nových věcí: memorování, opakování, podtrhávání v sešitě, zdlouhavé řešení něčeho, co je jasné. Vždyť nadané dítě má výbornou paměť, pamatuje si hned, tak proč musí trávit čas tím, že třikrát čtyřikrát i víckrát opakuje to, co už dávno pochopilo a co je pro něj uzavřené, co už mu vášeň z objevování přineslo? Chce jít dál. Potřebuje svoji obrovskou energii dávat do činnosti. To ale není možné. Začíná se nudit a nabude dojmu, že škola je pro miminka. A navíc, zájem o učivo "se nenosí". Vadí spolužákům, kterým připadá nenormální, kteří přístup nadaného žáka vyhodnocují otázkami typu: Proč se pořád tak hlásí a zajímá? Co tím sleduje? Začínají se před ním mít na pozoru, zdá se jim divný...

Některé nadané děti se dobře učí a nenechají se odradit ani z jejich pohledu pomalejším tempem výuky. Zajímá je téměř všechno bez rozdílu. O to víc trpí nepochopením a narážkami ze strany spolužáků. Jiné děti se stávají demotivovanými a mají velké problémy vydržet nezáživně sedět v lavici pět a více hodin denně. A nejen to. Nadané dítě, i když by se rádo zapojilo do aktivit, mnohdy nerozumí zadání, nechápe, co má dělat, a jeho úzkost a frustrace roztáčejí svá kola... Aby pochopilo, musí totiž porozumět přesně. Jeho otázky po zpřesnění, které jsou pro něj nezbytné, aby daný úkol mohlo vůbec vypracovat, působí jako neslušnost nebo provokace. Vždyť je to přece tak chytré dítě, tak jak je možné, že nerozumí? Žádost o upřesnění souvisí s tím, že dítě chápe doslovně.

Na moji otázku: "Tak, Henri, v čem vynikáš ve škole?" se místo odpovědi dočkám zpřesňující otázky: "Ve škole jako při výuce, nebo o přestávce?" Otázka, kterou jsem mu položila, je naprosto běžná, přesto ji Henri zkoumá více do hloubky, a aby na ni mohl odpovědět, potřebuje, abych ji formulovala jasně. Nadané dítě se často také potřebuje ujistit, že se učitel opravdu ptá na věc, která je pro něj tak jednoduchá. Nechápe, jak se na něco tak jasného vůbec může ptát. Například nemusí umět odpovědět na otázku týkající se porozumění literárního textu, jak se chovají postavy v úryvku, neboť ho vyvede z míry, že by otázka mohla být tak jednoduchá a dohledatelná v samotném textu. Předpokládá, že se učitel ptá na něco mnohem složitějšího a abstraktnějšího, ne-li přímo metafyzického.

Celý článek najdete na: https://www.lidovky.cz/
další zprávy z médií