Zbavím se koktání?
Velká většina z nich vnímá poruchu řeči jako svůj společenský handicap. Mnozí se vyhýbají konverzaci, dokonce rezignují na vyšší vzdělání, strach z komunikace může vyvrcholit sociální fobií.
Vývojová koktavost se obvykle objevuje u dětí kolem třetího roku věku, 50–80 % z nich normalizuje svoji řeč většinou před pubertou. Koktavost tedy u řady postižených vymizí, ovšem spoléhat se na to, že k tomu může dojít bez léčby, je problematické. Už proto, že existuje několik forem koktavosti a vliv komunikačních obtíží na psychiku jedince je individuální. Proto je v léčbě důležitý komplexní přístup.
Proč koktá?
Zásadním znakem koktavosti je dysfluence, tedy nespojitost v mluvené řeči. Pauzy se samozřejmě vyskytují i v běžné mluvě (pro vznik vjemu pauzy se uvádí mez 200 milisekund), typické jsou i pro některé další poruchy řeči různého původu. U koktavosti je frekvence výskytu pauz vyšší než v běžném řečovém projevu. Příčinou může být nadměrná námaha či spazmy artikulačního aparátu. Objevuje se opakování a/nebo prodlužování, jež se dostaví i v místech, kde nenese komunikační význam (v promluvě se pomlky obvykle užívají ke zdůraznění). Pauzy rovněž trvají déle, než jsme zvyklí.
Celé znění zprávy najdete na https://www.rodina.cz/clanek10028.htm.
Související článek na portálu Šance Dětem:
