Zajištění vzdělání dítěte jako právo a povinnost rodičů

Rodiče mají povinnost a současně právo zajišťovat výchovu a vzdělání svého dítěte. Povinnost zahrnuje především zajistit, aby dítě absolvovalo povinnou školní docházku, kdy neplnění této povinnosti může mít následky jednak v podobě sankcí dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jednak v rovině trestněprávní. Současně lze povinnost rodičů vykládat jako jejich závazek zajistit dítěti nejlepší možné dostupné vzdělání, které bude korespondovat se zájmy dítěte. Tedy takové vzdělání, které dítě bude bavit, bude podporovat a rozvíjet jeho schopnosti, dovednosti a nadání a současně mu poskytne nejlepší základ pro budoucí profesní kariéru.

Právo rodičů zajišťovat výchovu a vzdělání dítěte spočívá především na právu zvolit si způsob, jakým budou své dítě vychovávat a jakého vzdělání se mu dostane (alespoň v počáteční fázi jeho života). To vyplývá i z Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který v čl. 2 zdůrazňuje právo rodičů nechat vzdělávat své dítě v souladu s jejich náboženským a filozofickým přesvědčením. Současně však občanský zákoník ukládá rodičům povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost v souladu se zájmy dítěte.

Při výběru mateřské a základní školy by se měli rodiče dohodnout na jedné škole. Extrémní problémy nastávají u rodičů, kteří spolu již nežijí a využívají každé záminky pro to, aby vyvolali nový konflikt. Ti pak úmyslně trvají na tom, aby dítě bylo zapsáno do jiné školy než vybral druhý rodič, pouze z toho důvodu, že s druhým rodičem už z principu nemohou souhlasit. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen školský zákon), shodu rodičů neřeší.

Na rozhodování o vzdělání dítěte se vztahuje i zvláštní úprava o výkonu rodičovské odpovědnosti v ustanovení § 880 odst. 2 OZ. Rodiče jsou povinni zohlednit nejen názor dítěte, ale také jeho schopnosti a nadání. Volba vzdělání dítěte je uvedena v demonstrativním výčtu ustanovení § 877 odst. 2 OZ jako jedna z významných záležitostí dítěte. Rodiče mají vykonávat veškeré své povinnosti a práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti ve vzájemné shodě, ovšem v případě významných záležitostí dítěte mají možnost, pokud se neshodnou, nebo pokud rozhodnutí přijme pouze jeden z rodičů, aniž by druhému rodiči umožnil se na rozhodování o významné záležitosti dítěte podílet, obrátit se na soud, který ve věci rozhodne.

Prakticky tak soudy v souvislosti se vzděláním dítěte nejčastěji řeší následující otázky: Na kterou školu (mateřskou, základní, střední) má být dítě přihlášeno (zde je potřeba si uvědomit, že přihlášení představuje pouze zahájení přijímacího řízení a skutečnost, že dítě podá na určitou školu přihlášku, ještě neznamená, že bude přijato a že do této školy bude moci být zapsáno; na významu tedy otázka přihlášení nabývá v souvislosti s přijímacím řízením na školy střední, kde je celkový počet podaných přihlášek omezen), na kterou školu má být dítě zapsáno [přitom nejsou řešeny pouze prvotní zápisy při zahájení docházky v určitém stupni vzdělávání, ale také zápisy v souvislosti se změnou školy, pokud s ní jeden z rodičů nesouhlasí a zda může být dítě ze školy odhlášeno. Velkým problémem v souvislosti s rozhodováním o určení vzdělání dítěte soudem je skutečnost, že rodiče jako by si neuvědomovali, že soudy nejsou schopny v jejich záležitosti rozhodnout v horizontu dnů nebo týdnů.

Zcela specifické jsou situace, kdy je dítě svěřeno do střídavé péče svých rodičů, avšak rodiče žijí v takové vzdálenosti od sebe, že je nemožné, nebo minimálně nepraktické, aby v době pobytu u jednoho z rodičů dítě denně dojíždělo do školy v místě bydliště druhého rodiče. Tyto případy rodiče řeší buď tím, že se dohodnou na tom, že dítě bude navštěvovat školu, která leží ve stejné vzdálenosti od bydlišť obou rodičů. Dítě tedy bude do školy dojíždět od obou rodičů. Nebo bude dítě kromě domovů střídat také školy, tzn. bude navštěvovat dvě školy v místech bydliště obou rodičů. Na tuto variantu pamatuje i školský zákon, který v ustanovení § 49 odst. 4 upravuje pravidla pro hodnocení takových žáků a spolupráci škol.

Prakticky to znamená, že tyto děti budou muset neustále něco dohánět, zjišťovat si, co se mají doučit, budou odkázány na samostudium a vlastní zájem o učení. Absolvování povinné školní docházky střídavě na dvou školách ale neznamená pouze pravidelné střídání prostředí a kolektivů, ale v souvislosti se samotným vzděláváním také střídání učitelů, což znamená střídání způsobů výkladu, přístupů k výuce i hodnocení. Navíc děti střídající pravidelně dvě školní prostředí jsou náchylnější k tomu, že nebudou přijaty ani v jednom třídním kolektivu, budou jim chybět zážitky sdílené se spolužáky, je u nich větší riziko, že se stanou obětí šikany.

Celé znění článku najdete v aktuálním vydání časopisu Právo a rodina.