Výmluvy: jsou nebezpečnější, než si myslíte!
Často jsou to podvědomé úkony vyvolané obavami, obavami z neúspěchu, ze selhání, z přílišné náročnosti úkolů. Tedy jakési omluvenky pro nejistotu, nerozhodnost, lenost, strach ze selhání. Čím dříve se je člověk naučí překonávat, tím nadějnější má vyhlídky na naplněný život.
Co teď říkáš, to pak prožíváš
„Výmluvy mohou způsobit více škody, než si uvědomujeme. (…) mohou ve skutečnosti vaše dítě odradit od všeho, co chce dělat, a znemožnit mu využít jeho plný potenciál,“ říká americký výchovný poradce Wayne W. Dyer, jehož knížku Už žádné výmluvy! vydalo česky nakladatelství Keltner publishing.
Jednoduchou formou v ní ukazuje, jak mohou lidé dosahovat toho, po čem touží, když pochopí, že výmluvy nepomáhají, ale omezují, a že kvůli nim člověku může v životě hodně věcí utéct. Protože jediný způsob, jak zjistit, zda něco zvládnete, zda vám to stojí za tu námahu, je jít a udělat to nebo se o to alespoň pokusit.
Co tě nezabije, to tě posílí
„Strach vzít na sebe odpovědnost za své rozhodnutí, které může skončit i neúspěchem, patří k nejčastějším důvodům, proč se lidé uchylují k výmluvám,“ říká psychoterapeutka Elen Strupková. Nikde není řečeno, že vše musí proběhnout hladce, že za každým snažením musí následovat úspěch, ale je třeba naučit se s takovou možností počítat a nevyhýbat se jí. Každý překonaný neúspěch posiluje sebevědomí a zvyšuje šanci na úspěchy budoucí. Je dobré, když si člověk tyto návyky nese již z dětství, ale učit se jim lze v každém věku.
Nebezpečná pomocná ruka
Výmluvy docela malých dětí samy o sobě jistě nebezpečné nejsou, dítě se jimi učí pokoušet hranice a cvičí se v interakci se světem („na ten kopec nevylezu, bolí mě nožičky“). Nebezpečné ale může být, pokud jim rodiče nevěnují pozornost a nechovají se v takových situacích důsledně.
Celé znění článku najdete na https://www.rodina.cz/clanek9580.htm
