Vyhrožování sebevraždou se neustupuje
Každopádně vyděračům, včetně těch citových, nelze ustupovat. Slovy: Když mě opustíš, zabiju se, vás drží v šachu.
Kdo o sebevraždě mluví, ten ji nespáchá… říká se. Tak to je příliš kategorické tvrzení. Platí, že většina sebevrahů před tímto aktem své úmysly přinejmenším naznačila. Ještě podstatnější je, že třeba i nešťastnou náhodou se může stát cokoliv. I demonstrativní, vážně nemyšlený pokus, jehož jediným smyslem bylo citové vydírání, se může vymknout z rukou. Náhoda je nevyzpytatelná a někdy zlá.
Sebevražedný pokus může být zkratkovitý, ale i dítě jej může delší dobu promýšlet. Častější než bilanční záležitost bývá zbrklé rozhodnutí pod tlakem aktuálního pocitu bezvýchodnosti a obvykle přehnaného strachu z různých následků.
Děti do deseti let se nesebevraždí
U dívek je více pokusů ve věku 15–18 let než předtím. U chlapců s věkem výrazně stoupá počet dokonaných sebevražd. Jsou ovšem i tragické případy z doby na počátku puberty.
Sebevražedné chování u dětí před desátým rokem věku je ojedinělé. Až tehdy dítě pochopí nevratnost konce lidského života. Pouhá 2 % sebevražd školáků připadají na školní prázdniny. Školu – respektive výuku a vyučující – samu o sobě vinit nelze. Velmi riskantní jsou nepřiměřené, tvrdé a ponižující tresty. Výrok „s pětkou nechoď domů“ je, ať si říká, kdo chce, co chce, nabádání buď k útěku z domova nebo přímo k sebevraždě.
Celé znění článku najdete na: https://www.vitalia.cz/clanky/vyhrozovani-sebevrazdou-se-neustupuje/.
