Výchova nevýchovou
Když jsem na Nevýchovu před třemi lety narazila, byl to úplně nový směr ve výchově a to, co nabízel, mě šokovalo. Bylo to, jako když si pustíte YouTube a zjistíte, že jste celý život krájeli cibuli špatně. "S dětmi je možné se na všem domluvit bez vyhrožování a trestání. – Dítě je už od počátku dokonalá bytost, která nepotřebuje vychovávat, jen citlivě doprovázet. – Když budete svému dítěti partnerem, období vzdoru nemusí vůbec nastat."
Jakkoli zněl název nového směru – Nevýchova – podezřele, získal si k dnešnímu dni už sto dvacet tisíc následovníků, kteří se rozhodli překopat svůj vztah k dětem. A tvrdí, že jim to změnilo celý život.
Nevýchova předpokládá, že člověk se musí vzdát všech tradičních výchovných prostředků: bití, vyhrožování, trestání, ale i chválení a odměňování. Co vám pak ale zbude? Jak dítě donutit, aby dělalo, co chceme?
Myslím, že jde o to, stanovit si, co vlastně od výchovy chci. Jestli chci, aby na konci bylo poslušné dítě, které dělá to, co jsem řekla. Nebo aby tam byl zdravě sebevědomý člověk, který ví, co chce, a zároveň je citlivý k druhým. To nikdy není buď A, nebo B. Partnerská výchova, o kterou nevýchovní rodiče usilují, spočívá v tom, že dobře se musí cítit oba. Pokud si tedy řeknete, že chcete vychovat sebevědomé, citlivé dítě, vyjde vám z toho, že žádný z těch tradičních nástrojů stejně nejde používat. Nemohly by fungovat v dospělém světě, tak proč by měly fungovat v tom dětském? Na dospěláka si nedovolíte zařvat, uhodit ho, rozkazovat mu. Víte, že je třeba se dohodnout. Proč to neděláme s dětmi stejně?
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání deníku Lidové noviny (www.lidovky.cz).
Související článek na portálu Šance Dětem:
