Úzkostné matky spoléhají víc na techniku, než na vlastní instinkt
V zahraničí se již vžil termín extrémní monitorování dětí.
Chvíle, kdy se rodiče poprvé ocitnou sami s nemluvnětem, je pro mnohé z nich děsivá. Obrovský pocit zodpovědnosti střídá strach z toho, že se dítě nevyvíjí (nespí, nejí, nečůrá), jak by mělo. Dítě se navíc překotně vyvíjí a u některých trvá déle než rok, než se jejich spací a další návyky ustálí. Je tedy pochopitelné, že rodiče rádi sahají po produktech, které jim slibují přesně ta dat, která potřebují.
Existuje třeba senzor v plence, který pošle rodičům SMS, pokud se dítě pokaká. Nejnovější produkty jako je Mimo, Owlet nebo Sproutling sledují teplotu kojence, jeho dech, polohu a dokonce i teplotu a osvětlení v místnosti. Mnohé české matky zase s dětskou postýlkou rovnou pořizují i monitor dechu.
Zatímco monitor dechu vás i všechny v jeho doslechu upozorní, že něco není v pořádku, další výše jmenované produkty to neslibují a nejsou k tomu účelu ani doporučovány. Proč si tedy rodiče pořizují takové výrobky? Na názor jsme se zeptali psychologa Jana Kulhánka z Kliniky ambulantní psychoterapie Anděl.
Celé znění článku najdete na http://ona.idnes.cz/extremni-monitorovani-tabulkove-rodicovstvi-f45-/deti.aspx?c=A140401_004600_deti_haa
