Úzkost jako obranný mechanismus

Úzkost v jejím psychiatrickém smyslu můžeme definovat jako poměrně složitý soubor emocí, který zahrnuje obavy, zlé předtuchy a strach. „Pokud úzkost trvá příliš dlouho, je-li příliš intenzivní nebo je neadekvátní reakcí na situaci, která by za normálních okolností stres v člověku nevyvolala, hovoříme o úzkostné poruše,“ píše se na webu hedepy.cz. Výjimkou u úzkosti, pokud hovoříme o diagnóze, nejsou ani fyzické příznaky, které ji doprovázejí – zpravidla bušení srdce, bolest na hrudi, třes rukou a zkrácené dýchání. Dotyčný může mít pocit, že má nějakou závažnou nemoc, že brzy dostane infarkt nebo že umírá (to bývá nejčastěji u paniky, nejzávažnější formy úzkosti); člověk může při panické atace dokonce omdlít. Úzkostí je několik druhů podle závažnosti a rozsahu příznaků a samotná úzkost má několik složek. Při lehčí formě úzkosti pacientům pomáhá relaxace zaměřená na tělo, v závažnějších případech nasazení antidepresiv či psychoterapie. Úzkost má dodnes nejasnou příčinu, ví se ovšem, že dříve tyto symptomy sloužily jako obranný mechanismus a evoluční nástroj přežití v případě reálného nebezpečí – člověku se zostří smysly a aktivuje větší množství energie, aby se mohl vystavit nebezpečí, nebo utéct. Pojďme si tato témata blíže představit.

Celý článek najdete zde: https://inspirante.cz/uzkost-jako-obranny-mechanismus/