Už tě doma nechceme, spratku
Napadli vychovatele, šikanovali ostatní chlapce v ústavu, byli nezvladatelní…
Tweet
Petr chce za každou cenu domů. A je ochotný udělat pro to maximum. Píše tedy rodičům, ať mu pomůžou, ať si ho vezmou zpět. Za pár dnů drží v ruce dopis, v němž mu z domova odpovídají, že moc rádi, už se na něj těší. Jen musí dva měsíce sekat latinu v Pšově. Petr jde s dopisem za ředitelem ústavu panem Arabadžievem a celý šťastný mu ho ukazuje. Ptá se, co má dělat, aby mohl být propuštěn na zkoušku domů. Ředitel mu určí pravidla a Petr je všechny celé dva měsíce dodržuje. Pak píše domů. Už je čas, mami.
Ale dostává další dopis. Prý ještě další měsíc. A za měsíc znovu. Petr je zmatený, zlobí se, cítí se podvedený. Ale nevzdává to. Chce domů k mámě. A tak to jde až do okamžiku, kdy přichází jeho tzv. výstup, tedy ukončení pobytu v ústavu a návrat ven, do běžného života.
Ředitel si tedy Petra zavolá, aby se domluvili, kam půjde, s čím by mu mohl ředitel pomoct, kde mu najít místo k životu, pobytu a práci. Petr nechápe, jde přece domů? Když mu ředitel řekne, že mu rodiče několikrát řekli, že ho doma nechtějí, nevěří. Utíká pro dopisy a ukazuje je řediteli. Je to patová situace, kterou ředitel Arabadžiev nezažívá poprvé.
Přesto je nešťastný z chlapcova zklamání. A ví, že to za pár minut bude horší; posadí Petra k sobě za stůl a s hlasitým odposlechem telefonuje k němu domů. Rodičům neřekne, že je Petr slyší, a říká jim, že tedy Petr u nich končí a rád by se vrátil domů. Poslední naděje, že jde o nedorozumění, v Petrových očích hasnou. Rodiče zděšeně odmítají. Toho spratka už doma nechtějí. A kdyby to pan ředitel mohl zařídit, ať se raději nevrací ani k nim do města.
Kdo by v takové chvíli nepropadl zlobě, vzteku, pocitu zrady? I dospělý by se cítil ponížený, odkopnutý, podvedený a vlastně zbytečný na světě. Tak proto jsem se snažil? Panika a agrese v Petrovi roste. Vše, k čemu se upnul, se právě vypařilo jako pára a on stojí s prázdnýma zaťatýma rukama a životem, s nímž si neví rady.
Pan Sáva Arabadžiev byl 30.6. hostem Čermákovy koupele v Reflextoru na kolonádě v Karlových Varech. Spolu se mnou a Milošem Čermákem si povídal nejen o Petrovi (jméno chlapce bylo z důvodů ochrany soukromí změněno).
Celé znění článku naleznete na: www.reflex.cz
