Uuáá: Mami, rozumíš mi?

Ač se to v prvních hektických dnech po porodu nezdá, k tomu, abyste pochopila pláč svého děťátka, vám stačí jen chvilka praxe (přesněji několik prvních týdnů po narození).

Příroda totiž maminky vybavila jakýmsi "sedmým smyslem", aby každá svému uplakánkovi porozuměla a na jeho potřeby adekvátně zareagovala. Tuto dovednost ale v sobě musíte nejprve probudit a trochu vycvičit. "A to už takhle bude řvát pořád?!" ptala jsem se zoufale své mámy po prvním návratu z porodnice. "Pořád," uklidnila mě má "optimistická" mamka. Naštěstí však neměla tak úplně pravdu. Miminkovský pláč nejenže ztrácí na četnosti, ale začne se různě měnit, a tak jsem i já za pár týdnů bezpečně poznala, kdy malá pláče hlady, nudou, strachem a kdy jde o bolest. Chce to jen praxi.

Bezdůvodný pláč neexistuje

Dětský pláč je jedním z největších zdrojů stresu a s psychikou rodiče umí pořádně zacvičit. Pomůže vám však vědomí, že pláč kojenců je naprosto normální jev a brečí opravdu každé dítě. Z mnoha studií vyplývá, že zdravý kojenec propláče jednu až tři hodiny denně. Délka pláče se pak odvíjí od individuality dítěte i maminky; některá maminka reaguje na křik dítěte hned, jiná vyčkává. Zásada číslo jedna ale zní: Kojenec nikdy nepláče bezdůvodně ani z manipulativních důvodů. "Pláč novorozence a kojence je především známkou vitality dítěte. Je to komunikační prostředek, dítě jím upozorňuje na to, že zde je, jiné dorozumívací prostředky zatím nemá. Chování dítěte, které se dožaduje svých potřeb pláčem, je přirozenější než projevy dítěte, jež leží celý den v klidu ve své postýlce a nic od svého okolí nevyžaduje," vysvětluje Helena Nováková, dětská lékařka z Dolních Břežan.

Celé znění článku najdete v tištěném vydání časopisu Maminka, odkaz na internetovou stránku časopisu je www.maminka.cz.

> další zprávy z médií