Úspěch „hloupých lajdáků“. Máme větší motivaci, shodují se dyslektici

Představte si, že před vámi leží papír s textem. Písmena se ale jakoby rozplývají a slévají. Mnohé tvary jsou si podobné. Čtete jen s velkou námahou, pomalu a obtížně chápete význam. Přesně to každý den zažívají dvě procenta Čechů. Mají dyslexii - handicap, který jim komplikuje život od první třídy. Je možné ho překonat?

V prostorách pražského Veletržního paláce se v úterý konal Den dyslexie. Tato porucha zjednodušeně řečeno znamená, že dítě s běžným intelektem a při zachování běžných výukových metod není schopno naučit se číst nebo čte jen s velkými obtížemi. Trpí jí minimálně dvě procenta populace, podle některých údajů však až deset procent.

Dnes je již dyslexie běžně diagnostikovaná a dítě s touto poruchou má ve škole nárok na individuální péči. Vzhledem k její závažnosti může být i přeřazeno do speciální třídy. Ještě v 90. letech to tak ale nebylo.

„Mám sestru dvojče, která dyslektik není. Okamžitě od první třídy jsme byly rozdělené na tu, která je chytrá a která je hloupá. Navíc jsme měly takovou klasickou učitelku, která nás ukazovátkem bouchala přes ruce. Nemohla pochopit, proč se jedna sestra učí dobře a druhá ne,“ popisuje Renata Sedláčková své trápení s dyslexií v době, kdy tato porucha ještě nebyla všeobecně známá a běžně se netestovala.

Celé znění zprávy najdete: http://zpravy.idnes.cz/zivot-s-dyslexii-0e1-/domaci.aspx?c=A140909_172339_domaci_zt.

> další zprávy z médií