Umíme mluvit s dětmi?

Pro mnohé psychology i psychoterapeuty bývá dítě těžkým klientem. Ne každý máme talent si s dětmi porozumět, získat jejich důvěru, ba co víc - rozhovorem jim pomoci.Ohledně komunikace s dětmi vzniká spousta mýtů i chyb. Jaké jsou tedy hlavní zásady, které by měl psycholog při rozhovoru s dítětem dodržovat?

Psycholog dítěti jednoduše sděluje, kdo je a proč s ním má mluvit. Nic nezatajuje, na nic si nehraje. Vysvětluje, proč se ptá na to či ono. Objeví-li se ve vzájemném rozhovoru emoce, nebojí se o nich mluvit. Dítě by mělo dostat prostor a příležitost ptát se na to, co ho zajímá. Dítě je partnerem v rozhovoru, terapeut se nepovyšuje. Když něco neví nebo něčemu nerozumí, přizná to. Pokud si díky odpovědím, kresbám či chování dítěte udělá o něm či jeho rodině závěr/hypotézu, vždy mu ji nahlas nabídne a vyzve dítě k názoru na sdělené.

Mluvit s dítětem o jeho životě, názorech, vztazích a přáních se dá různými způsoby. Rozhovor lze doplnit o další podpůrné nástroje. Ty pomáhají dítěti se spoluprací, motivací a pomáhají získat důležité informace i jinak než přímou otázkou z očí do očí, tedy možností odpovědi psát a kreslit na papír, třídit do krabiček, říkat za plyšové zvířátko nebo pomocí deskové hry. Psycholog by neměl klást manipulativní otázky.

Jak by měly vypadat otázky, které psycholog klade?

• Použije-li psycholog uzavřenou otázku, měla by být jednoduchá a zvídavá.
• Vhodnější jsou otázky otevřené, které nejčastěji začínají slovy jak, co, jaký, a pod.
• Pokud dítě nezvládne předešlé způsoby dotazování, měl by odborník použít tzv. alternativní otázku, kdy si dítě vybírá zněkolika odpověďmi.
• I dobrému terapeutovi se stane, že sklouzne k manipulativnímu způsobu dotazování. Včas si to ale uvědomí, omluví se a pokračuje správným způsobem.

Celý článek najdete v měsíčníku Psychologie dnes: https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/psychologie-dnes/88097/umime-mluvit-s-detmi-.