Ukradené dětství

Dětství je bezstarostné období, během něhož je úkolem jedince se rozvíjet, hrát si a experimentovat s vnějším světem. V dospívání si potom odpovědět na otázku, kdo jsem a kam chci směřovat svůj život. Co když je to ale vnější svět, kdo experimentuje s dítětem a používá ho pro své „pokusy“ o vymanění se z vleku závislosti? Jaké to je, když místo rozvíjení vlastní identity zůstane jen prázdné místo a paralyzující strach z mezilidských vztahů? Co se stane, když ti, kteří vás měli nejvíce milovat, vám odkážou celoživotní dědictví v podobě neutichajících pocitů viny a nevyjádřeného smutku?

Řeč je o rodičích, kteří nezvládli svůj život a jako berličku, aby mohli jít alespoň zdánlivě dál, použili ve společnosti rozšířený „všelék“ – alkohol. Navíc předávají toto poselství těm nejvíce bezbranným – dětem, které jednou také vyrostou.

Neumějí to jinak, neboť jsou to velmi pravděpodobně taktéž jedinci s kdysi zraněnou duší dítěte. Pokud však budeme stále šířit dál to špatné, co se dělo nám samotným, co z toho může vzejít? V případě alkoholických rodin dojde k „výrobě“ dalších roztříštěných identit. 

Dospělé děti alkoholiků (DDA) mají celou řadu společných rysů, které jim ztěžují život a znemožňují jim svobodně si budovat vlastní cestu.

Vyrůstání ve vězení bez data propuštění

Ve třinácti se mi změnil svět. Do rodiny nám naplno vtrhl alkohol a převzal kompletní moc nad každodenním životem nás všech… Můj osobní příběh mě přirozeně nasměroval se tomuto tématu hlouběji věnovat. Jak to vypadá v rodině, kde panuje všudypřítomná nepříjemná atmosféra, která nepodporuje rozvoj dítěte a před kterou se není kam schovat?

Celý článek najdete zde: https://psychologie.cz/ukradene-detstvi/