Učitel musí umět rozlišit nevychovanost od problému typu ADHD

Jak dítě „získá“ poruchu ADHD?

Dřív se jí říkalo lehká mozková dysfunkce, protože se předpokládalo, že jde o poruchu na úrovni nervové tkáně v mozku. Dnes se používá název ADHD, který popisuje stavy, jako jsou energetické disbalance a porucha soustředění. Ale není úplně známo, kde je původ. Může být v genetice nebo v rané zátěži. Nicméně se ví, že nesoustředěnost dětí zvyšuje třeba velké množství cukru a některé chemické přísady v potravinách.

Průzkumy ukazují, že dětí s takovou poruchou se rodí čím dál víc, čím to je?

Za prvé dnes existuje lepší diagnostika, která je schopná tyto děti zachytit dříve a lépe než předtím. Spoustu lidí si myslí, že je těchto dětí víc, protože je teď víc diagnóz, říkají “tohle za nás nebylo” - ale ono to bylo, jen se to nediagnostikovalo. A pokud se výskyt zhoršuje, pak může mít souvislost např. s množstvím chemie, která je kolem nás; ale to je spíš můj osobní názor.

Když jsme u „moderního světa“, mohou mít na vývoj poruchy vliv nové technologie?

Nutně ji nezpůsobují, ale tablety a mobily určitě mohou schopnost soustředění zhoršovat – což se ovšem netýká jen dětí s poruchou ADHD. Všechny pořady v televizi a hry na počítači jsou čím dál akčnější a rychlejší, tak není divu, že se pak děti nemohou soustředit a mají problém udržet pozornost, když se na ně „jen“ mluví. Ale není to tak, že když dítě dostane tablet, rozvine mu ADHD; je to prostě jeden z faktorů, který ji může zhoršovat.

Používají se ke zvládání ADHD i medikamenty?

To je na rozhodnutí neurologů a psychiatrů. Ve vážném případě se samozřejmě berou. Ale nejsou to nutně léky na utlumení, většinou pomohou udržet pozornost a pomáhají harmonizovat nervovou soustavu.

Stává se, že jsou učitelé vůči takovým dětem nepřátelští?

Je tu celá škála toho, jak se učitelé chovají. Na základních školách je určitě spousta vyučujících, kteří si uvědomují, že se ono dítě nějak vymyká, zároveň vědí, že je to vlastně v pořádku a že je zdravé; jen je prostě jiné a jsou s tím uvnitř i navenek naprosto v pořádku. Pak je ale část pedagogů, kteří si nevědí rady; jsou unavení nebo vyhořelí a někdy pak dítě negativně až nevybíravě označují, říkají o něm, že je nositelem problémů. Ano, takové dítě může být náročné, ale učitel by se to měl snažit vždy zvládnout, pracovat i na sobě.

Nakolik negativní přístup učitele zpětně ovlivňuje děti s ADHD?

Myslím si, že učitel, který nedokáže rozlišit nevychovanost nebo rošťárnu od problému typu ADHD, by v tomto oboru neměl co dělat. Pro ty děti je frustrující už to, že mají handicap, který nemohou ovlivnit, ačkoliv se snaží. A učitel, který o nich říká, že jsou nevychované a vidí to příliš jednoduše, tomu pochopitelně nepřidává. Pokud má dítě špatného učitele, může školu nenávidět a nebude mít dobré známky. Třeba se nedostane ani na střední, ale půjde na učiliště - a nemusí nutně uspět ani tam. Ze své zkušenosti můžu říct, že mnoho dětí, které mají na druhém stupni větší problémy v chování, mělo na prvním stupni nějaký typ poruchy učení - a narazily na učitelku, která v nich podporovala identitu „grázla“. Dítě pak přijalo to, že je ten špatný, a začalo se podle toho chovat. Získat negativní pozornost je lepší než nezískat žádnou.

Celý rozhovor najdete na: https://www.respekt.cz/spolecnost/ucitel-musi-umet-rozlisit-nevychovanost-od-problemu-typu-adhd.