Tvoje dítě nemá ADHD, je narvané sladkostmi, a to jeho chování je výsledek

Já a moje hyperaktivita v dětství

Když ještě neexistovaly nebo nebyly zažité pojmy hyperaktivita a ADHD, okolí moji „roztěkanost“ nepřijímalo zrovna s nadšením. Hlavně (soudružky) učitelky mi tu „nevychovanost“ daly už od první třídy pěkně sežrat. Já totiž byla až do konce puberty velmi hyperaktivní. Bojovala jsem sama se sebou a nepochopením. Místo toho, aby mě učitel/-ka pochopil/-a a správně mě směroval/-a, dával/-a mi tresty, a ještě mě ponižoval/-a před třídou. A přitom stačilo tak málo. Mamka to naštěstí nevzdala a přivedla mě ke knihám a chytlo se to. Stejně tak jako jsem se později našla v tanci a hře na klavír. Naštěstí ne všichni učitelé byli nechápaví a nenadělali zbytečně moc škod...

Proto dnes, s odstupem času, nemám ráda, když někdo zneužívá termíny jako je hyperaktivita nebo ADHD u svých dětí. Já sama vím, jak hrozné to je být hyperaktivní a nikdo vás nechápe. Jako náctiletá jsem s tím bojovala, protože mě mé hyper stavy plus puberta dostávaly do zbytečně vyhrocených, nechtěných, a hlavně nepříjemných situací. Naštěstí jsem z toho vyrostla a děkuji mamce, že byla tak silnou osobností, že to se mnou vydržela a nervala do mě nějaké prášky na uklidnění.

Celý článek najdete zde: https://geyerbojanovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770161