Traumata, která prožili naši rodiče a prarodiče, se přenášejí do našich genů, říká odborník na holokaust

„Svět sám o sobě není nebezpečný, nebezpeční jsou lidé, kteří v něm působí,“ zamýšlí se Jiří Holý, vedoucí Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Bažení po moci je podle něj staré jako lidstvo samo. „Asi to patrně patří ke konstantním lidským vlastnostem, v tom se člověk nezměnil,“ dodává. „Současná věda přichází s novým poznatkem. Existuje pro to vědecký termín – epigenetika. Podle ní se traumata, která prožili naši rodiče a prarodiče, přenášejí do našich genů,“ vysvětluje člen Mezinárodního osvětimského výboru a ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus, jehož rodina prošla koncentračními tábory. Mantrou a životním posláním přeživších, jejichž procento bylo mizivé, bylo „Nikdy více“. „Když se podíváme na dnešní svět, tak si musíme bohužel říct, že se to nepodařilo, protože se to opakuje stále dokola v jiných kulisách, s jinými podmínkami, v jiné geopolitické situaci, ale podstata bohužel zůstává stejná.“ „To ‚Nikdy více‘ platí pro generaci, která to prožila, případně pro jejich děti, které to mají také v genech. V historických vědách se ale mluví o tzv. floating gap – době, která uplyne po dobu tří až čtyř generací a po níž ta událost, která je sebestrašnější, už není v bezprostřední historické paměti a stává se jen součástí širší kulturní paměti,“ nastiňuje Holý. Lidé k té události už tak nemají vztah. „Něco se zapomene, něco se připomíná, tak je to třeba se vzpomínkou na Osvětim, která se v posledních desetiletích stala takovou ikonou pro euro-americkou civilizaci, připomínkou zla.“

Celý článek najdete zde: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/holokaust-mezinarodni-den-pamatky-obeti-holokaustudruha-svetova-valka-historie_2301222151_kth