Stovky postižených dětí v Česku stále vyrůstají v uzavřených ústavech
Na podporu přirozeného vývoje hendikepovaných dětí proto míří osvětová kampaň Týden rané péče, kterou od 25. listopadu do 1. prosince pořádá Společnost pro ranou péči.
Eva Křížová se o postižení své malé Natálky dozvěděla po porodu a ihned věděla, že se o ni bude starat sama. Ústav nepřicházel v úvahu. Hned v porodnici jí doporučili Středisko rané péče. Jejich poradci dochází každý měsíc přímo do rodiny a pomáhají, s čím je potřeba.
„To byl tak strašně příjemný přístup, že mi to ani nepřišlo jako cizí lidé. Prostě přijela taková sympatická paní, sedla si u nás, dala si kafe, chvíli jsme si povídaly o Natálce.. Měla spoustu nápadů, i když mi to přišlo nejdřív nesmyslné, protože Natálka byla opravdu malá, bylo jí půl roku, ale nechovala se jako půlroční miminko,“ vypráví.
Společně s poradkyní Terezií Hradílkovou začaly stimulovat zrak malé Natálky a rozvíjely s rodičovskou péčí všechny její smysly.
„Aby se nedostalo miminko do ústavu, je naprosto zásadní pro jeho zdravý vývoj. To, že odloučení od blízkých a život v kolektivním zařízení v tomto věku jsou pro dítě velmi škodlivé, se ví už zhruba 40 let. Je proto důležité, pomoci rodičům hned od začátku. Strašně záleží na chování okolí,“ tvrdí Hradílková.
Cílem Týdne rané péče je přimět širokou veřejnost, aby se k rodinám s postiženým dítětem neobracela zády. Podle Evy Křížové pomůže třeba jen to, když lidé na ulici nebudou klopit zrak.
Celé znění článku již není na webu ČRo dostupné, audioreportáž je k dispozici na https://prehravac.rozhlas.cz/audio/3012217/.
