Společné vzdělávání a jeho mediální zkratky

Objevují se různé a často velmi rozporuplné informace. Obavy pedagogů, rodičů i speciálních škol víří veřejný prostor. Jak je to tedy se společným vzděláváním? Zeptali jsme se náměstkyně ředitelky NÚV pro pedagogicko-psychologické poradenské služby PhDr. Jany Zapletalové.

Co vedlo k zahájení společného vzdělávání v ČR?

Pokud bych měla odpovědět jednoduše, tak tyto změny odstartovala novela školského zákona. Ta nově upravila vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kdy cílem je nikoliv přiřazení žáka k určité diagnóze, ale primárně nastavení podpůrných opatření v jeho vzdělávání. Cílem je vyrovnat podmínky vzdělávání všech žáků ve škole. Školský zákon v §16 vyjmenovává podpůrná opatření a současně stanovuje, že tato opatření budou mít také svoji normovanou finanční náročnost a budou tak pro žáka ze zákona nároková.

Ale ve skutečnosti je odpověď mnohem složitější. Cesta ke společnému vzdělávání byla v ČR odstartována již v roce 2005, kdy školský zákon poprvé vymezil, jak má probíhat vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Žáky jsme dělili na ty se zdravotním postižením a na ty se zdravotním znevýhodněním. Specifickou skupinu představovali žáci s postavením azylanta nebo ti, kteří byli umístěni do ústavní výchovy. Pozornost se věnovala také žákům se sociálním znevýhodněním. V tomto systému podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsme hovořili o tzv. integraci, kdy se žák přizpůsoboval možnostem školy. Podporu ve vzdělávání v běžných školách získávali pouze žáci zdravotně postižení v podobě pomůcek, úprav vzdělávání ve formě individuálního vzdělávacího plánu a někteří mohli získat i asistenta pedagoga.

Celé znění zprávy najdete na: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/skolstvi/spolecne-vzdelavani-a-jeho-medialni-zkratky_372508.html.

> další zprávy z médií