- Domů
- O čem se mluví
- Soutěž je škola nemorálnosti
Soutěž je škola nemorálnosti
Datum publikace: 27. 09. 2016
Periodikum:
Lidové noviny
Současný svět nás nutí přistoupit na myšlenku, že soutěživost je jednou z nejdůležitějších vlastností a měly by se jí učit už děti od mateřských školek. Psycholožka Jana Nováčková to ale vidí jinak.
Názory psycholožky Jany Nováčkové na to, jak by měla vypadat výchova a také škola, jsou překvapivé jak pro mnohé rodiče, tak i pro učitele. Odmítá třeba jakékoliv soutěžení.
Co se vám nelíbí na tom, že děti soutěží, kdo bude lepší, rychlejší, pilnější?
Soutěžení je náhražka. Každé dítě má přirozenou potřebu učit se. Když mu to dává smysl, dokáže vyvinout obdivuhodné úsilí a překonávat i překážky. Když tam ale ten smysl není, a dospělí si přesto myslí, že by se právě toto a právě teď mělo dítě učit, tak potom musí sáhnout k náhražkám. Jednou z takových náhražek je soutěžení. Otevřené – například o "početního krále", ale i skryté: o známky, o body, o pochvalu. A na tom je škola v podstatě založená.
Není ale soutěživost dětem přirozená? Poměřují se přece vzájemně od mala...
Nemyslím, že bychom měli soutěživost v genech. Různé antropologické studie ukazují, že soutěživost je kulturně podmíněná. Našly se primitivní kmeny, u nichž je vysoká soutěživost a agrese – ono to totiž spolu souvisí – a naopak jiné, kde jsou nejen soutěže, ale i jakékoliv veřejné srovnávání absolutně nepřijatelné, dokonce bývají vnímané jako krutost. Co lze ale za biologicky podmíněné považovat, je naše potřeba úspěšnosti a uznání. Jestliže dítěti nastavíme podmínky, v nichž může dosáhnout úspěchu jenom tím, že porazí někoho jiného, tak se do té soutěže bude vrhat. Nemáme vrozenou potřebu být úspěšnější než druhý.
Úspěch ve škole se měří známkami...
Ano, tak to všichni vnímají, jen málo lidí se ovšem zamýšlí nad důsledky.
Co by se tedy podle vás mělo považovat za školní úspěch, když ne známky?
Úspěch je, že se dítě něčemu naučí, něco najednou vyřeší, zkonstruuje, vytvoří. Že dokáže něco, co předtím neumělo. Lidi mixují úspěch, neúspěch, výhru a prohru. Když v něčem uspějeme, něco se nám podaří, nemusí u toho být někdo jiný. Kdežto výhra a prohra jsou jednoznačně propojeny s druhými. Vždy je tam někdo, kdo získává na úkor toho druhého, a někdo, kdo tratí.
Celé znění rozhovoru najdete na: http://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20160927/281788513544317