Snažíme se dostat otce k miminkům, ale u dospívajících chybí. Nevědí, co s emocemi

Psycholožka a terapeutka Monika Čuhelová se specializuje na práci s teenagery. Osmdesát procent z jejích klientů a klientek se sebepoškozuje. „Dřív lidi už od puberty chlastali, aby se dokázali srovnat s emocemi, s nimiž si nevěděli rady. Dnes se řežou nebo pálí. Je to ale vlastně totéž – jde o ventil, hledání úlevy,“ říká v rozhovoru.

Drtivá většina rodičů se, když zjistí, že se jejich dítě poškozuje, dostane do paniky, že se jejich dítě chce zabít. Je to tak?

Není. Různé formy sebepoškozování naše lidstvo provází od nepaměti. Vždycky jde o to, že se musím vyrovnat s nějakým tlakem nebo emocemi, jde o formu úlevy. Byly generace, které si ulevovaly tím, že chlastaly. Někdo si zapálí a uklidní se. Vrstevníci si mezi sebou vždycky předávali kompenzační strategie, jak se s tlakem, když je příliš velký, vyrovnat. No a kdysi už od puberty lidi pili. Dnes se řežou nebo pálí. To je vlastně totéž. 

Už malé dítě, když se mu něco nedaří, se občas bouchne, praští hlavou do zdi nebo si dá pěstí do hlavy. Dnes se děti i na sítích neinspirují k tomu, aby si koupili pivo, ale k tomu, že když se říznou, bolest na chvíli ustoupí. Psychická bolest se přetaví do fyzické a je to úleva. Veliká úleva. To dítě se nechce zabít, chce, aby se mu ulevilo. Váš teenager se nejde podřezat, jde o ventil. Samozřejmě, že jsou výjimky, kdy to je o něčem jiném.

Celý rozhovor najdete zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-zdravi-kdyz-se-dite-reze-neznamena-to-ze-se-nutne-chce-zabit-rika-psycholozka-295099