"Slabými místy ochrany dětí jsou roztříštěnost a nejednotnost"
Ministerstvo práce a sociálních věcí patří mezi tři česká ministerstva, která mají ve svém portfoliu část problematiky péče o děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Zatímco MPSV vedené předchůdci Michaely Marksové Tominové muselo přesvědčovat veřejnost o nutnosti reforem v oblasti péče o děti, dnešní úřad musí především zajistit, aby se nastavené legislativní parametry ujaly v praxi způsobem, který zajistí kvalitativní posun. Zajímá nás proto, jak se současná ministryně na otázky ochrany dětí vlastně dívá.
Jak jste spokojena se současným stavem systému péče o děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, jak jej upravila nedávná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí?
Hlavní změny, které novela přinesla, je nastavení závazných postupů pro práci orgánů sociálně-právní ochrany, zpřesnění podmínek pro výkon pěstounské péče a podpora do té doby nefungujícího institutu pěstounské péče na přechodnou dobu. Další oblastí bylo zavedení standardů kvality jak pro orgány sociálně-právní ochrany, které jsou díky tomu první úřední agendou v zemi, která je vázána standardy kvality, tak pro stanovený okruh osob pověřených výkonem sociálně-právní ochrany. Také byly zpřesněny podmínky pro poskytování péče v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Všechny tyto změny systém naléhavě potřebovat, kromě značné části české odborné veřejnosti po nich volaly i mezinárodní instituce, jako např. Výbor pro práva dítěte OSN apod. Novela samozřejmě nemohla vyřešit všechny problémy, které v oblasti péče o děti jsou, a ještě je třeba pokračovat v úsilí o zlepšení nastavení mechanismů na ochranu dětí.
Co bude v této oblasti vaším záměrem: ještě měnit legislativu, anebo posilovat kvalitu a fungování sytému v „terénu“ podle daných mantinelů?
Aktuálně je třeba především pracovat na implementaci všech institutů, které přinesla novela a pokračovat ve zvyšování požadavků na kvalitu všech složek systému. Zároveň je v Národní strategii ochrany práv dětí a v souvisejícím akčním plánu k naplnění Národní strategie ochrany práv dětí zakotvena příprava právní normy, která by měla moderním způsobem upravit ochranu práv dětí. Ve schváleném legislativním plánu prací vlády je stanovena povinnost MPSV předložit do konce roku do vlády věcný záměr zákona o podpoře rodin, ochraně práv dětí a náhradní rodinné péči.
Vidíte již nějaká slabá místa?
Pokud myslíte slabá místa systému ochrany dětí, tak především jeho roztříštěnost a nejednotnost. Každá složka systému je řízena a financována jiným způsobem, řídí se jinou zákonnou úpravou. Jinak fungování novely a její dopady teď vyhodnocujeme.
Lidé z praxe si často stěžují na to, že se gesce dělí na tři ministerstva: MPSV, ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví. Že by bylo efektivnější mít oblast péče o děti pod jednou střechou. Co si o tom myslíte vy?
Česká republika je jednou z posledních zemí, kde ještě stále je takto roztříštěná péče o ohrožené děti. Myslím si, že sjednocení by velmi pomohlo koncepčnímu uchopení a umožnilo lépe koordinovat jednotlivé složky sytému, efektivněji využívat zdroje, které do systému přicházejí, a hlavně nastavovat služby více na míru konkrétním dětem, které pomoc potřebují. Je to velký koncepční krok, o kterém se léta hovoří a zatím ho žádná vláda nebyla ochotná realizovat.
Část české společnosti je stále vůči institutu pěstounství nedůvěřivá. Mluví se o nebezpečí špatné připravenosti náhradních rodin, mluví se o nebezpečí častého stěhování dětí mezi rodinami a podobně. Jaký je váš názor?
Novela nastavila minimální rámec příprav pro náhradní rodiny a dále zavedla povinnost dalšího vzdělávání průběžně během celého poskytování pěstounské péče. Celkově jsou nyní nastavena pravidla tak, že je výkon pěstounské péče více sledován a případné problémy je tak možno řešit včas.
Celé znění rozhovoru již bohužel není dostupné.
