Šéfka dětských praktiků: Jedním pediatrickým oborem se otevírá cesta k povinným službám na odděleních

Jedním z argumentů, které zazněly ve prospěch novely, je to, že se dnes novopečení lékaři musí hned rozhodnout, kam jít. Pokud si ale zvolí praktické dětské lékařství, nejsou nemocnice motivovány je přijmout a je to hlavně o rezidenčních místech. Zastánci změny se tak domnívají, že sloučením bude adeptů víc.

Co děláme z mladých lékařů? Nesvéprávné lidi, kteří nevědí, co chtějí dělat? My jsme se také rozhodovali, co chceme dělat hned po absolvování studií. Jaký je rozdíl, když mladý lékař nastoupí po škole do oboru všeobecný praktický lékař, tedy praktik pro dospělé, nebo se rozhodne hned pro praktika dětského? Navíc první dva roky vzdělávání pro dětské lékařství i PLDD jsou společné, může tedy ještě své rozhodnutí změnit. A financování? To chce tedy ministerstvo říci, že nebude financovat rezidenční místa pro dětské praktiky, že to bude na bedrech nemocnic celé? Pak skutečně nevím, jakým způsobem se vygeneruje více lékařů, kteří pokryjí obě sféry, jak nemocniční, tak primární. Nemocnice stejně nebudou motivovány, a mladý lékař, který bude eventuálně chtít jít po skončení vzdělávání do praxe, o tom raději celou dobu nebude mluvit?

Druhá strana argumentuje rovněž tím, že do roku 2004 také byla jedna pediatrie a nyní je to jen návrat k tomuto stavu, ve kterém byla koneckonců vzdělávána většina současných dětských praktiků. Tak co se změní?

Ona „jedna pediatrie“ je oblíbený argument. My se ale vůbec nepřeme, že by byly dvě. Jde o specializovaný medicínský obor, který je pochopitelně jeden. Musíme si ale uvědomit, že praktické lékařství pro děti a dorost, analogicky praktický lékař pro dospělé, není jen pediatrie, analogicky interna. K pediatrii, tedy teoretickému základu, jehož znalost pochopitelně dětský praktik musí mít a značná část vzdělávacího programu je stejná, má ještě další věci, které už nejsou součástí pediatrie, ale jsou součástí primární péče. Tento balík je jiný. Když to porovnám s dobou před třiceti lety, byly kompetence praktika podstatně užší a nároky na mimolékařskou práci menší. Dnes je trend tlačící maximum péče do ambulancí. Primární péče není jen očkovací kalendář, ale všechny souvislosti, které je třeba se naučit. Je to komunikace, je to balík preventivních prohlídek a opatření, kam patří třeba i prevence úrazů, obezity, rizikového chování či výchova k odpovědnému sexuálnímu chování. Je to balík posudkové péče, což musí lékař znát dopodrobna. Stačí totiž jeden chybně „vyplněný papír“ a lékař i posuzovaný mohou mít výrazný problém. Dále je potřeba znalost i sociálně - právních náležitostí.

Takže je částečně odlišná náplň, ale asi i způsob práce?

Když sedíte v ordinaci, přijde vám čtyřicet, padesát, při epidemii i víc pacientů. V takovém případě má lékař na dítě cca pět minut. Musí se tedy naučit rychle rozhodovat, zda přišlo s nějakou banalitou, jestli případ zvládne sám nebo bude potřebovat další vyšetření, případně zda dítě musí poslat do speciální péče nebo nemocnice. V nemocnici je „level“ nastavený jinak – lékař už nedělá „základní rozstřel“, ale musí se orientovat ve věcech, které potřebuje pro svou diagnózu on. I v této oblasti je obrovský pokrok. Takže samozřejmě máme mnoho společného, ale nůžky rozdílného se oproti dřívějšku rozevřely. S tendencí napřít péči do primární péče přicházejí stále nové úkoly, nová výživová doporučení, nové přístupy v léčbě onemocnění v primární praxi, dokonce i prevence onkologických onemocnění začíná již v dětském a dorostovém věku. Velkým tématem jsou poruchy autistického spektra, ADHD a další mentální poruchy. Je pravda, že do roku 2004 jsme měli vzdělávání stejné, ale rozsah práce takový nebyl. Byly nejrůznější „metodické pokyny“, co smí dělat praktik, například že kojenec se čtyřicítkou patří nemocnice, což už dnes není myslitelné. Dnes máme i nové vyšetřovací metody, včetně rychlé diagnostiky v ordinaci. Navíc většinou odpovídáme sami za sebe, jsme OSVČ nebo samostatné právní jednotky, takže praktik musí být manažerem, ekonomem, zaměstnavatelem, znát bezpečnost práce. Náplň i způsob práce jsou prostě jiné než před třiceti lety.

Jaký by byl váš recept na omlazení vašeho oboru, který má nejvyšší věkový průměr ze všech lékařů vůbec?

Už jsme v tom začali. Kromě jednoho okresu, který zestárl o 0,1 roku, ostatní okresy stagnují a tři omládly. Receptem pak je určitě hned začátek - zkvalitnění pregraduální výuky, ať už pediatrie jako takové, tak zařazení primární pediatrie. Mladí kolegové by také měli být motivováni tím, že si o prakticích přečtou, že jsou to důležití doktoři s dobrým vzděláním, kterých si stát váží, které potřebuje a které podporuje. A pak je to kvalitní vzdělávací program. Netvrdím, že ten náš současný nemá chyby, ale my do něj už tři roky nemůžeme zasáhnout kvůli práci na novele. Potřebovali bychom ho zkvalitnit, ale určitě ne ve smyslu delšího pobytu u nemocničního lůžka.

Znění celého rozhovoru najdete na: https://www.zdravotnickydenik.cz/2016/11/sefka-detskych-praktiku-jedinym-pediatrickym-oborem-je-otevrena-cesta-k-povinnym-sluzbam-v-nemocnicich/