Sbohem, vnucené znaky. Neslyšící se vracejí k přirozenému jazyku
Především mladší generace se stále otevřeněji hlásí ke svému přirozenému znakovému jazyku. Postupně se tak odvracejí od uměle vytvořené znakované češtiny, kterou byli dříve na veřejnosti nuceni používat.
Změnu ilustruje například simultánní tlumočení v televizi. Zatímco v minulosti neslyšící v rohu obrazovky sledovali znakovanou češtinu, v současnosti je to už ve většině případů český znakový jazyk.
"Dříve neměl moc vysoký statut, a tak se samotní neslyšící snažili v komunikaci navenek používat znakovanou češtinu, a v těch starších to často zůstalo do dneška," popisuje Radka Nováková, která na Univerzitě Karlově vyučuje v oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Za komunismu podle ní znakový jazyk neměl na veřejnosti místo, a pokud se používal, tak pouze v neformálních situacích.
"Znakovaná čeština byla dlouhou dobu nahlížena jako prestižnější varieta českého znakového jazyka. Uměle vytvořený komunikační systém byl funkčně i jazykově nadřazen přirozenému jazyku neslyšících. Jednalo se o naprosté nepochopení svébytnosti znakového jazyka," píše ve své bakalářské práci slyšící syn neslyšících rodičů Karel Redlich.
Celé znění článku najdete na http://zpravy.idnes.cz/neslysici-se-vraci-k-pouzivani-sveho-prirozeneho-jazyka-pea-/domaci.aspx?c=A120504_115211_domaci_jj
