Policejní panenky Jája a Pája

Datum publikace: 30. 09. 2016
Periodikum:
Psychologie dnes
Jája a Pája nejsou obyčejné panenky. Jsou to policejní panenky, které mají důležitý úkol: snižují při výslechu trauma dětí, které se staly oběťmi sexuálních praktik. Jedna má copánky, druhá "pindíka" – a někdy se zdá, jako by se červenaly při tom, co slyší a co na nich děti ukazují.

Oběťmi sexuálního násilí jsou nejčastěji děti ve věku od deseti do čtrnácti let. "Bývají ale i daleko mladší, nejmladší jsme měli tříletou holčičku. Málokdy jsou pachateli úplně neznámé osoby, z 90 procent jde o rodinné příslušníky nebo osoby blízké rodině – nevlastní otec, děda, strýc, ale i vlastní otec. Ženy jsou pachatelkami spíše výjimečně, ale i takové případy jsme v minulosti řešili," konstatuje kapitán Martin Matička, vrchní komisař odboru obecné kriminality Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje.

Demonstrativní anatomické pomůcky, jako jsou panenky Jája a Pája, se používají zejména při výslechu dětí, které nedokážou říct, co se jim dělo, nebo dětí s omezenou slovní zásobou. Výslechy neprobíhají běžným způsobem "Při popisování situace s více lidmi používáme i další hadrové panenky, které představují členy rodiny a další osoby. Dítě rozmístí panenky v imaginárním pokoji a ukáže, v jaké poloze se nacházelo. Jako pomůcka nám slouží i domeček pro panenky. Je bez střechy. Když se na něj díváte shora, vidíte půdorys bytu, dají se v něm přestavět stěny a nábytek. Prostory jsou variabilní, dítě může vymodelovat jakýkoli byt či prostor, rozmístit pajduláky a ukázat, co se tam dělo. Využíváme i klasické pomůcky, jako jsou papír a pastelky nebo tabule s fixem. Občas se i starší děti stydí o něčem mluvit, třeba použít sprostá slova, raději je napíšou, všelicos se dá namalovat," vyjmenovává kapitán Matička.

Divný strejda

Matka pětiletého synka si našla přítele. Začali společně žít. Chlapec měl nového strejdu, který po něm ale chtěl divné věci. Jen když maminka nebyla doma. Neuměl je pojmenovat. Ukázal je na Jáje a Páje. Strejda chlapce nutil k orálnímu sexu i jiným praktikám.

Napřed do herny

Vyslýchajícím, nebo spíše tím, kdo vede pohovory, je v trestním řízení vždy policista. Snaží se naladit atmosféru a navázat kontakt s dítětem. Pro výslechy nebo pohovory s dětmi do čtrnácti let se využívají speciální dětské pohovorové místnosti, které mají dvě části. První vypadá jako pokojíček se spoustou hraček pro holčičky i pro kluky. Jsou tam panenky, plyšáci, kuchyňka, stavebnice, skládačky, kostičky. "Některé děti doma ani takové hračky nemají, a když přijdou do takto vybavené místnosti, jsou u vytržení. Než dojde k pohovoru, necháme je pohrát si. Zklidní se, úplně vytěsní, že jsou v policejní budově, připadají si dobře a lépe se s nimi pracuje," říká Martin Matička. Tato místnost je vybavena kamerami. Přehledová kamera zabírá celou místnost a je vidět, jak se dítě pohybuje. S druhou kamerou lze manipulovat, přibližovat a zabírat detail dítěte, aby se zaznamenala jeho mimika a gestika. To může být důležité například pro znalecké zkoumání v oblasti dětské klinické psychologie nebo dětské psychiatrie. Technická místnost je vybavená nahrávacím zařízením, panelem s ovládáním kamery a velkou televizí, která zobrazuje dění v pohovorové části místnosti.

Nátlakem a vydíráním to začíná

"Jsou případy, kdy máme neznámého pachatele a nedostatek informací. Po měsících prověřování a šetření se nám nepodaří ustanovit podezřelou osobu a případ se odloží s tím, že je pachatel neznámý. Neznamená to ale, že tímto případ zcela skončil. Za delší dobu – měsíce i roky, se můžou objevit nové skutečnosti důležité pro trestní řízení a prověřování se obnoví. Na krajské kriminálce evidujeme za posledních sedm let pouze dva takové případy, kdy je pachatel neznámý," říká vrchní komisař.

Trestných činů tohoto charakteru přitom přibývá, statistiky v kraji v uplynulých třech letech zaznamenaly nejvyšší počet trestných činů mravnostního charakteru oznámených obětí, lékařem, sociální pracovnicí, kurátorem nebo hlášené z dětského domova, výchovného ústavu či z institucí pro děti do osmnácti let.

Po pětadvaceti letech

Jsou i promlčené případy. O jednom takovém panenky Jája a Pája nemohly vědět. Jednak je ještě kriminalisté nepoužívali, protože je doktorka Alena Plšková vymyslela až v roce 1995, jednak jej oběť tajila do dospělosti. Tajemství staré pětadvacet let svěřila kriminalistům teprve poté, co její holčičky dorostly do věku, kdy se jí a její sestře děly nepěkné věci...

Celé znění článku najdete v časopise Psychologie dnes: https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/psychologie-dnes.

další zprávy z médií