Počet zvláštních škol? Nevíme
Ovšem i kdyby ministerstvo školství přijalo razantní opatření, nemá nyní šanci zjistit, zda se situace změnila.
Ministerstvo školství sbírá plejádu nejrůznějších dat. Od výkazů o platech učitelů přes počet dětí v družině až po to, kolik školy učí malých cizinců a zda mají trvalý pobyt či jsou azylanty. A zajímají se i o drobnosti typu: Kolik knih je ve školní knihovně a kolik se jich během roku půjčilo.
Co naopak ve statistikách nefiguruje vůbec, je počet základních škol praktických (do roku 2005 se nazývaly zvláštní) a počet dětí, které se v nich učí podle rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením. Přitom Česko je dlouhodobě mezinárodně popotahováno za to, že v těchto typech škol končí i takoví žáci, kteří by se mohli vzdělávat v běžných. Jeden z průzkumů udělaný za ministra školství Ondřeje Lišky poukázal na fakt, že v praktických školách dochází u dětí k záměně mezi mentálním postižením a sociokulturním znevýhodněním.
„Vždycky je výhodnější mít informace tohoto typu. Navíc pokud jsme za něco kritizováni, je dobré vědět, jaká je situace, a srovnávat. Když nevíme data, tak ani nevíme, jestli se to lepší,“ řekla LN Lenka Felcmannová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, která měla tuto problematiku na ministerstvu dříve na starosti. „Za ministra Lišky jsme iniciovali změnu, ale nedotáhlo se to do konce, protože se změnil ministr,“ dodala Felcmanová. Kolik přesně funguje v Česku škol určených pro děti s lehkým mentálním postižením, najdeme naposledy ve statistickém sběru dat z roku 2004. Následující rok se ale změnil školský zákon a ze statistik vypadly některé kolonky. V podstatě tehdy došlo k tomu, že se z dříve samostatných zvláštních škol stal „poddruh“ základní školy s dodatkem, že se jedná o školy praktické. Při sběru dat se tak nyní nerozlišuje mezí klasickou základkou a praktickou školou.
Ministerstvo sice připustilo, že těmito daty skutečně nedisponuje, problém v tom ale nevidí. „V případě potřeby se ministerstvo může obrátit na krajské nebo obecní úřady, které by měly mít o počtu praktických škol přehled, protože jsou zřizovateli,“ odpovědělo tiskové oddělení resortu.
Čísla ale chybí například školní inspekci. „Při jakémkoli šetření je pro nás ministerstvo výchozí datová základna,“ potvrdil LN mluvčí inspekce Libor Vacek.
Poslední „tvrdá“ data má resort z roku 2004. Tehdy tu bylo 403 zvláštních škol, kam chodilo téměř 26 tisíc dětí. Pokud se někdo v posledních letech pustil do průzkumu, jako třeba ombudsman, který v praktických školách letos v zimě dělal etnický průzkum a zjišťoval, kolik do nich chodí romských školáků, musel vycházet z osm let starých údajů.
Článek autorky Barbory Říhové pochází z portálu lidovky.cz https://www.lidovky.cz/
