Pěstouny považuji za své opravdové rodiče
Vyrůstat s mámou a tátou? Pro většinu dětí samozřejmost, pro ty ostatní nedosažitelný luxus. Přesto nemusí všechny děti nutně zůstat v dětském domově. O tom, jaké to je, vyrůstat v pěstounské rodině, jsme si povídali s Vítkem Gomolou.
Pamatuješ si, jaké to bylo, když si tě rodiče přivezli domů?
To si ani nemůžu pamatovat, byly mi teprve dva roky. Ale pamatuji si, když přivezli bráchu Filipa.
Tos měl asi radost.
Jasně, staral jsem se o něj a hrál si s ním. Ale zas jsem přišel o svou postel. (Usmívá se.)
Kolik máš vlastně sourozenců?
Mě si rodiče vzali z domova jako prvního a pak přišel Filip, ten je o čtyři roky mladší. Pak máme ještě Káju, Radka a Janu, Julinku a naposledy nejmenší Johanku. Rodiče také přijali dva starší kluky, Honzu a Lukáše.
Jak to rodiče zvládali?
Byli jsme hodně spolu, starali jsme se jeden o druhého. Maminka nás taky zapojila do různých domácích prací a táta je zas takový kliďas, že když už to hrozilo nějakou bouřkou, tak to všechno urovnal. Třeba v sobotu, když jsme se chystali do sboru, máma byla v jednom kole a všechno připravovala, tak nám hrál táta na klavír. To bylo moc fajn.
Celé znění rozhovoru najdete na https://www.rodina.cz/clanek9370.htm
