Osvojení nezletiletého dítěte

Úkolem rodičů je přivést dítě na svět a následujících osmnáct let činit vše pro jeho zdárný vývoj a samostatnost. Někdy ovšem o dítě jeho vlastní zploditelé zájem neprojevují. V takovém případě nabízí zákon dvě varianty náhradního řešení: neformálnější pěstounskou péči pro přechodné období nebo řešení trvalé, osvojení (lidově nazývané adopce), jímž cizí osoba přijímá nezletilé dítě za vlastní.

Osvojení znamená přijetí cizí osoby za vlastní. Předpokladem pro ně je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, případně musí existovat alespoň základy takového vztahu. Soud nepřisvědčí osvojení, pokud není v souladu se zájmy nezletilého dítěte.

Osvojit dítě může zletilá a svéprávná osoba nebo manželská dvojice, pokud svými osobními vlastnostmi a způsobem života, důvody pro adopci a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, zaručuje, že bude pro dítě dobrým rodičem. Nezbytnou podmínkou úspěšného procesu je také zdravotní stav osvojitele, který nesmí významně omezovat péči o osvojené dítě.

O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele (osvojitelů) nebo osvojovaného dítěte. Dítě starší šestnácti let má v tomto řízení plnou procesní způsobilost. Pokud dítě osvojuje polovina páru, je k osvojení nutný souhlas druhého manžela.

Zásadní podmínkou adopce dítěte je souhlas jeho rodičů s osvojením. Souhlas musí rodič dát výslovně soudu a bez podmínek či časového omezení. Souhlas je zapotřebí i tehdy, pokud je rodič mladší osmnácti let. Rodič mladší šestnácti let souhlas k adopci dát nemůže, a protože zákon vylučuje, aby jeho souhlas někdo nahradil, je osvojení dítěte takto mladých rodičů vyloučeno.

Celé znění článku najdete na: http://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20161107/281904477743073