- Domů
- O čem se mluví
- Odbornice o ztrátě rodičů: Pro dítě větší trauma, než se myslelo
Odbornice o ztrátě rodičů: Pro dítě větší trauma, než se myslelo
Datum publikace: 17. 02. 2016
Periodikum:
deník.cz
Následky provázejí dítě, které vyrůstá v ústavní péči, celý život. Problémy ve škole jsou pouze začátek.
To nejhorší, co se malému dítěti může stát. Tak popisuje přední česká odbornice na náhradní rodičovskou péči ztrátu rodičů. Současná věda mluví jasně. Následky provázejí dítě, které vyrůstá v ústavní péči, celý život. Problémy ve škole jsou pouze začátek. Dětí v ústavech je přitom podle Petry Winnette stále příliš. Proč Česko oproti světu zaostává? Se zakladatelkou institutu rodinné péče Natama se redaktoři Deníku.cz bavili o radostech i úskalích náhradní rodičovské péče, o vysokém počtu dětí bez rodičů i o důvodech, proč stojí věda v otázce adopcí na straně homosexuálních párů.
O čem se v rozhovoru hovořilo?
Představa o náhradní rodičovské péči se vyvíjí. Jaký je ideál dnes a dá se vůbec určit?
Vývojová psychologie se za posledních 50 let významně změnila, markantně za posledních deset až patnáct let. První změna nastala zhruba ve 40. letech minulého století. Jejím průkopníkem byl John Bowlby, britský dětský psycholog a psychiatr. Objevil něco, co nazval teorií attachmentu. Všiml si biologického faktu, že malé dítě, jehož mozek ještě není rozvinutý, potřebuje mít pro zdravý vývoj intenzivní, bezpečný a blízký vztah s rodiči. Ten je geneticky založený. Do té doby se usuzovalo, že malé dítě nemá vztahy, nemá rozvinutou schopnost sociálních interakcí.
Co se po Bowlbym změnilo?
Ve světě se šlo směrem, že dítě zásadně potřebuje mít nablízku rodiče. To je významná změna. U nás se i v roce 89 stále velmi spoléhalo na ústavní péči. I když zde byli vědci, kteří se tím zabývali a popisovali některé následky tamního pobytu. I tak obecně přetrvával stav a praxe, že malé děti mohou i po dlouhou dobu pobývat v ústavní péči. Současná věda to zcela popírá.
Čím to je?
Posledních deset patnáct let máme k dispozici mnohem modernější metody výzkumu a víme mnohem více o tom, co se v mozku děje. Nepřítomný rodič u malého dítěte způsobuje vážné posuny ve vývoji, které se v současnosti definují jako rané trauma. Patří k nejhoršímu, co se malému dítěti vůbec může stát. Následky mohou být i doživotní a jsou poměrně závažné. Náhradní rodičovská péče o malé děti se stává nikoliv pouhou možností, ve většině států je dána i zákonem.
Celé znění rozhovoru najdete na: https://www.denik.cz/z_domova/petra-winnete-ztrata-rodicu-pro-dite-vetsi-trauma-nez-se-myslelo-20160216.html.
Související téma na portálu Šance Dětem: