Oba rodiče mají mít stejnou šanci

Dítě pro svůj zdárný vývoj potřebuje jak prvek ženský, tak i mužský. Oba rodiče mají svoje specifické poslání. Mateřská a otcovská role jsou vzájemně vůči dítěti nezastupitelné. Nelze rozhodnout, kdo je pro dítě a jeho odpovídající psychický vývoj rodičovskou postavou významnější. Pojďme si dnes říci, zda oba mají ve svých rolích rovné příležitosti a zda mohou při jejich zastupitelnosti vzniknout obtíže.

Na rodičovství se každý člověk připravuje už od nejútlejšího věku. Do tří let si osvojujeme emoce, něžnost, rádi se mazlíme. Od tří do šesti let si uvědomujeme ženskou a mužskou roli a okolo dvanáctého roku často procvičujeme vlastní rodičovské chování, ideálně ve vztahu k mladšímu sourozenci. Proto odborníci, kteří se otázkami rodiny zabývají profesně, tvrdí, že větší sourozenecké skupiny jsou předpokladem pro budoucí kvalitnější rodičovství.

Mezi experty na otázky rodinné politiky patří v naší republice profesorka Lenka Šulová z katedry psychologie Filozofické fakulty UK v Praze. Od ní jsme se dověděli o různých národních modelech v péči o dítě. K zajímavým rozhodně patří tak zvaný islandský model. Zdá se být na první pohled ideální rovnou příležitostí v rodičovské péči. Do šesti měsíců věku pečuje o miminko matka, pak nastupuje na mateřskou dovolenou otec.

Dítě je už od prvního okamžiku svého života naladěno na prvotní biochemickou komunikaci s matkou. Nikdo tuto biologickou vazbu nenahradí. Nejen dítě, i mnohá matka těžce snáší svoje »odsunutí« na druhou kolej. Navíc islandský model znamená, že se přeruší kojení. O významu mateřského mléka pro dítě starší šesti měsíců jsme už mnohokrát psali. V případě islandského modelu příležitost ke kojení končí. Vše začíná mnohem dřív.

Dítě samo rozlišuje od prvních týdnů života oba své rodiče. Dokládají to výzkumy, z nichž vyplývá, že matka a otec mají zcela rozdílný způsob uchopování miminka. Kojenec to ví, a proto zapíná jiné svalové partie ve chvíli, kdy ho zvedá máma a jiné, když ho bere z postýlky táta. Miminko chápe, že zatímco maminka je uspokojovatelkou jeho potřeb a udržuje děcko v klidu, táta s ním dělá skopičiny. Zásadní rozdíl je v komunikaci. I když mámy hovoří se svými potomky podstatně více než tátové, přizpůsobují slovník vývojové úrovni dítěte. Nevolí náročnější slovíčka, využívají citoslovce i ve chvíli, kdy už batole dobře ví, co znamená „ham, ham“. Často mluvu příliš zdrobňují, změkčují a zbytečně žvatlají, což už batole nevyžaduje. Matky citlivěji přizpůsobují složitost své mluvy řečovým schopnostem batolete.

Celé znění článku najdete v aktuálním vydání měsíčníku Miminko.